Předpoklad, že republika může spojitě přejít ze socialismu do kapitalismu, byl chybný. Stav v justici to dokazuje
Podařilo se část státního majetku vrátit bývalým vlastníkům. Podařilo se zavést základní principy tržního hospodářství, jak jej chápali absolventi Vysoké školy ekonomické z Prahy. Využívali zavedené totalitní justice. Ale v Poslanecké sněmovně vědomě si tvořili nové zákonné předpisy, které jsou v přímém rozporu s pravidly právního státu. Soudci nikdy nebyli veřejně hodnocení za jejich činnost v době totality. Totalitní manýry justice trvají stále.
Soudci Ústavního soudu ruší rozhodnutí civilních soudů. Takovou pravomoc soudci Ústavního soudu nemají. Mají pravomoc rušit zákony, které jsou v rozporu s Ústavou nebo Listinou základních občanských práv. To bohužel nečiní. Kdyby tak činili, pak bychom mohli chodit k soudu pro spravedlivé a pravdivé výroky.
Soud musí být ochráncem všech občanů, kteří volají po spravedlnosti. Máme republiku, kde soudy přihlížejí, jak jsou děti okrádané „občany s právnickým vzděláním“. Morálka a pravda vymizela z právních norem. Odsouzení občané nevykonávají trest. Naopak soudce si nadefinuje svůj žalobní návrh, podle kterého obviněného odsoudí. Soudce si stěžuje u jiného soudce, že jeho mzda nebyla upravená podle předpisů, které se vztahují na občany. Jak může být rozhodnutí soudu nestranné, když soudce rozhoduje o své mzdě? Občanský soudní řád upravují poslanci tak, aby advokáti měli zajištěný příjem. Vybírání peněz za dopravní přestupky si zákonodárci přesunuli do městských úřadů. Smlouvy s mobilními operátory dali pod kontrolu ČTÚ. Pod heslem „dluhy se musí platit“ vyrobili systém exekutorů, kteří bezostyšně ždímají děti, které dospěly do stavu svéprávnosti. Nyní se s velkou slávou snaží tyto excesy vrátit do stavu, který je v právním státě normální.
V právním státě je moc soudní nestranná a nezávislá. Tak to přikazuje Ústava. Soudce, který rozhodne o přípustnosti trestu v konkrétním sporu, musí se stát zákonným soudcem tohoto sporu. Až v soudním řízení se potvrdí nebo vyvrátí skutečnost, zda k trestnému činu došlo. Podá-li některý účastník sporu odvolání proti rozhodnutí zákonného soudce, spor musí dořešit soudce odvolacího soudu (soudu druhého stupně). V žádném případě nesmí být spor vrácený soudci prvního stupně. To je porušení nařízení Ústavy. Buď z neznalosti, nebo úmyslné (Čl. 82. Ústavy).
„Závazný právní názor“ je výmysl totalitní justice, který vyhovuje některým zákonodárcům i zkorumpované vládě. Občané i republika tím trpí již téměř třicet let.
Protože naše Ústava je kvalitní, stačí soudcům vyšších soudů připomenout její znění. Současně je třeba státním zástupcům zdůraznit, že jsou nedílnou součástí moci výkonné. Každý zákonodárce má imunitu. Zveřejňovat tvrzení o „trestním stíhání občana“ lze pouze v tom okamžiku, kdy soudce přijme žalobu. Tento soudce se automaticky stává zákonným soudcem případu.
Podrobněji navrhuji úpravy třeba v blogu Výzva , zveřejněném na: kareljanuska.blog.idnes.cz/c/706731/vyzva.html
Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad
