Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení zákonodárci. Vážený pane předsedo vlády, vážení páni ministři.
Následků totalitního systému jsme se nedokázali zbavit ani za osmdesát let. Pro historii je to zřejmě krátká doba. Pro občana, který v této době musí žít, je to prakticky celý život.
Ignorovat základní zákony přírody mohou jenom občané, kteří se domnívají, že jsou určeni k tomu, aby vládli. A za tímto svým názorem jdou cestou, která někdy vede ke katastrofě.
Po sametové revoluci se vlády ujala skupina absolventů kolem Vysoké školy ekonomické. Tvrdě se snažila překlopit náš „socialistický způsob“ řízení státu do způsobu kapitalistického. Zapomněla na jednu podstatnou skutečnost, která je základem každého demokratického státu.
V demokracii je pravda hodnota, kterou nelze dlouhodobě ignorovat. Justiční aparát vyškolený v totalitě nám nadále vládne. Moc soudní neuznává to, co objevili už v antické době. Spory mezi mocí výkonnou (císař, král, vláda, armáda) a ostatními členy společnosti (svobodní občané, instituce) musí rozhodovat takový soud, který měří stejně jak „císaři“, tak „občanovi“. Když se tato rovnováha poruší, následky nesou občané. V demokracii se nemůže občan Rath vyvinit z toho, že v krabici od vína byly peníze. Rozdíl mezi totalitou a demokracií může některé občany dovézt k názoru, že spravedlnost soudů za totality byla lepší.
Náš stát má skvělou Ústavu, ale soudci jednají podle zavedených postupů z totality. Ústava vůbec nepředpokládá, že by se soudce mohl dopustit trestného činu. Je to logické, protože každý spor má být rozhodnutý jednoznačně. Jenom jedna strana může být výhercem. Dvoustupňové soudnictví to zaručuje. Ale soudní postupy, které si totalita upravila v Občanském soudním řádu, nerespektují tuto skutečnost. Soudí se podobně, jako za totality.
Moc soudní si „občané s právnickým vzděláním“ v Parlamentu rozparcelovali. Bezproblémové vybírání poplatků za dopravní přestupky policií si „zákonodárci“ převedli na své kolegy, kteří sedí na obecních úřadech. Když občan utrpí škodu, pracovníci úřadů se postarají o to, aby pachatel nemusel být potrestán.
Podobně zákonodárci vyrobili armádu exekutorů. Ti se nejlépe vyznají ve způsobech, jak okrást důvěřivého občana. Pod heslem „dluhy se musí platit“ zamlčují, že peníze vymáhají nejen pro věřitele, ale podstatná část slouží jim samotným. Proto excesy při vymáhání dluhů. Exekuce by se měly vrátit do rukou soudců.
V právním státě je nemožné, aby pětadvacetileté „dítě“ požadovalo po rodičích zajistit bezstarostný život studenta.
Národ prezentovaný zákonodárci, ztratil morálku. Pouze ukotvení moci soudní do právních norem zajistí, že nedochází k podobným excesům.
Moc soudní je službou, kterou stát poskytuje všem občanům, institucím a také sobě. Podle závažnosti sporu musí soudce požadovat po žalobci, aby předem složil uměřenou částku. Měla by být dost vysoká, aby soud nebyl zneužíván k průtahům ve vyšetřování.
Z Ústavního soudu máme soud dovolací. Proti žalobám občanů se opevnil klauzulí, že jedině občané s „právnickým vzděláním“ mají možnost se na ÚS obrátit. Když občan požádá známou právnickou kancelář (Sokol, Marvanová, a jiné), aby konkrétní stížnost na pravdivost soudního výroku zformulovala, pak při výkladu okamžitě ukončí jednání a už neprojeví žádný zájem. Je logické proč. Právníci jsou maximálně zainteresovaní v Parlamentu, a na své prebendy nedají dopustit. Zkušenosti mají od nastolení totality.
Cesta, jak se rychle dostat ze současné situace, je jednoduchá. Stačí k tomu dva kroky:
1. Přeřadit institut Státního zastupitelství do gesce ministra vnitra. Státní zástupci budou dohlížet na průběh vyšetřování, které vede stát. Jako příslušníci moci výkonné jsou vázaní mlčenlivostí a nemůže dojít k neoprávněnému úniku citlivých informací. Musí dodržovat přísnou hierarchii. Na Parlament se bude obracet jen Nejvyšší státní zástupce. Pouze tímto administrativním krokem se rázem zvedne úroveň naší justice.
2. Soudcům připomenout literu Ústavy a soudcovský slib. A to takovým způsobem, který nedovolí překrucovat literu Ústavy. Třeba následujícím Upřesněním:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.
Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
Uskutečněním obou kroků bude ekonomický přínos pro republiku značný. Zkrátí se délka řešení soudních sporů nejméně o polovinu. Spravedlnost bude zaručená pro občany, instituce i stát. Soudci přestanou „vyrábět Rozhodnutí jménem republiky“ způsobem, ve kterém se vyznají jen oni samotní. Měl by stačit jeden arch formátu A4, ze kterého je jasné jak soud rozhodl. Ukázky místností zavalených předcházejícími dokumenty svědčí pouze o tom, že v justici není třeba brát ohled na ekonomiku.
Při dobré vůli zákonodárců by neměl být problém učinit Upřesnění součástí právních předpisů. V nejhorším případě budou muset občané čekat na další volby do poslanecké sněmovny.
Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad
