Na předsedkyni poslanecké sněmovny a poslance se obracím s výzvou o vytvoření nového Soudního řádu.
Občanská práva jsou vymezena v Ústavě i Listině práv identicky (shodou okolností v článcích 2. takto: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá). Právo na soudní a jinou právní ochranu řeší Listina práv v článku 36: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
Znění Ústavy a Listiny práv je nesporné i pro laika. Každý občan může činit vše, co neodporuje zákonu. Důležitý termín „zákon“ není ani v Ústavě ani v Listině definován. Platí přirozený výklad práva. Není povinností občana znát podrobně zákonné předpisy, které jsou určené k tomu, aby jednotlivé spory probíhaly bezproblémově. Povahu sporu by měl určit úředník a ten předat spor patřičnému soudu.
Soud, který je příslušný k řešení konkrétního sporu, by měl podle zákonných předpisů určit „zákonného soudce“. Dříve než spor doputuje k soudci, měli by úředníci soudu oznámit účastníkům sporu jméno zákonného soudce a požádat strany o vyjádření k jeho osobě, aby bylo možné oprávněně namítat jeho podjatost. V případě podjatosti je třeba zákonnými postupy vybrat jiného zákonného soudce.
Pro soudce, který spor řeší a tím se stal „zákonným soudcem“, platí článek 82. Ústavy: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Z logiky sporu vyplývá, že každý soudce může vynést pouze jedno rozhodnutí. Kdyby měl ve věci vynést dvě různá rozhodnutí, nejednal by nestranně, ale na nátlak někoho jiného (třeba soudce vyššího soudu). Ústava takový nátlak nepřipouští, protože nikdo nesmí ohrožovat nestranné rozhodnutí soudce.
Jestliže obě strany s rozhodnutím soudce souhlasí (důkazy soudce uznaly obě strany) spor končí v prvním stupni.
Naše soudnictví je dvoustupňové, proto každá strana sporu má právo na odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Strana, která podává odvolání, odmítá akceptovat rozhodnutí soudce I. stupně (a činí rozhodnutí, které neodporuje zákonu). Povinností vyššího soudu je stanovit nového zákonného soudce, který má pravomoc rozhodnutí soudce I. stupně změnit.
To je klíčový bod sporu, který vedu s justicí. V triviálním sporu s telefonním operátorem o platnosti prolongované smlouvy, ve které jedna strana poruší dohodnuté podmínky, soudkyně I. stupně rozhodla, že spor má opět řešit Český telekomunikační úřad. Soudci Městského soudu nejprve rozhodli, že soudkyně I. stupně rozhodla špatně, ale v rozporu s Ústavou (bez odkazu na příslušný odstavec zákona) vrátili spor soudu I. stupně. Domáhal jsem se svých práv, aby spor rozhodl soud II. stupně. Jiní soudci MS opět rozhodli, že spor má řešit soudkyně I. stupně. Přitom podstata sporu je tak jednoduchá, že ji musí rozhodnout elév studia práva: V prodloužené smlouvě platí smluvní podmínky (je věta pravdivá). Soudkyně trvá na tom, že ve smlouvě lze měnit podmínky jednostranně. Soudci MS se chovají tak, že jim podstata sporu není známa. Obrátil jsem se na Nejvyšší správní soud. Ten se případem odmítl zabývat. Soudkyně Ústavního soudu se odmítla zabývat obsahem mé Ústavní stížnosti (II ÚS 4864/12) a vyloučila z pravomoci Ústavního soudu vydat rozhodnutí týkající se základního práva občana činit to, co mu zákon nezakazuje. Článek 36. Listiny práv takové vyloučení nepřipouští. Mé právo na rozhodnutí soudu v přiměřené době není respektováno, protože soud dosud nevynesl rozhodnutí v předmětném sporu. (Žaloba byla podaná 11. 7. 2011.) Pohrdám Ústavním soudem České republiky, protože tento soud pohrdá mým právem tím, že nedokázal vyřešit spor o má základní práva a odkazuje mne na soud v jiné zemi.
Příčina sporného jednání je jednoduchá. Soudci nerespektují Ústavu, ale postupují podle „Občanského soudního řádu“. Tam je ještě z doby totality zaveden termín „závazný právní názor“. Ten dovoluje soudcům II. stupně vrátit spor soudci I. stupně. V rozporu s axiomem dvoustupňového soudnictví, v rozporu se zněním Ústavy. Podobně soudci nadřízeného soudu postupovali v procesu s brněnskými studenty. Spor trval 20 let. Stejně postupuje soud v případě VV (Bárta). Patrně do stejné smyčky se dostane současný spor s bývalými poslanci ODS. Termín "právní názor" nepatří do právních předpisů. Za totality za různý právní názor (zda zvítězí komunismus na celém světě) posílali soudci občany do uranových dolů.
Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci všech parlamentních stran. V zájmu všech občanů republiky urychleně vypracujte a schvalte nový Soudní řád. Tento právní předpis zbaví blbé nálady mnoho občanů a ukončí aroganci moci soudní.
Základní rámec Soudního řádu jsem se pokusil nastínit v tomto článku.
Uvedená rozhodnutí soudců a průběh sporu je uveden na adrese:
http://dokumentytmobil.wz.cz
