Určeno pouze pro rodiče, učitele a lidi s vysokým EQ a IQ. Zamindrákovaným prudičům, co jim utíká obsah a drží se detailů vstup do článku zakázán. Článek je pro ně nebezpečný. První část byla jakýmsi výtahem myšlenek doktora Edwarda de Bona, který i když nemá vystudovanou filozofii, tak je za něj považován. A propo, pro kolegu rejpala z diskuse, víte, kolik uznávaných filozofů vystudovalo filozofii na vysoké škole?
Vážím si diskutujících, co přemýšlejí o tom, jak nachystat svým dětem co nejlepší budoucnost. Mnoho vašich příspěvků je inspirujících a děkuji za ně. Slíbil jsem druhé pokračování. Dnes to bude krátce o výuce dětí od nejlepšího guru světového managementu Petera Druckera z knihy Věk diskontinuity.
Píše v ní, že když vyrůstal v malém městečku na americkém středozápadě, chodil do jednotřídky, kde seděly děti v hrubých lavicích, hladoví a bosí a hltaly nábožně každé slovo pana učitele, který byl jedinou osobou ve městě, jež mohla dětem zprostředkovat neznámý „dobrodružný svět“. Bylo jim jedno, že jeho výklad byl suchý – bez emocí. Jak Drucker uvádí dále, v dnešní době multimediálního světa mají děti nekonečné možnosti přístupu k informacím o čemkoliv: v knihách, časopisech, na mobilu, na internetu, na výukových CD, v rozhlase, v televizi apod. Jen učitelé zůstávají stejní. Deklamují informace bez kontextu, rámce a mnozí jsou příšerně nudní. Například téměř žádný učitel matematiky dětem nevysvětlí, proč se to a to učí, k čemu to jednou budou potřebovat. Prostě – je to v osnovách. Jak už jsem se zmínil, kdyby děti nemusely ze zákona chodit povinně do školy, měli by rodiče velký problém je k docházce donutit.
Drucker uvádí ještě jiný příklad. „Vezměte si režiséra půlminutové reklamy. Musí do ní dostat informaci, příběh a emoci. Takto by měli pracovat dnešní učitelé. Měli by se dětem stát průvodci informací, naučit děti je vyhledávat, třídit, analyzovat a interpretovat. Měli by se zaměřit na rozvoj emoční inteligence dětí a jejich akční kompetence“.
Takových učitelů a škol je žalostně málo. Jak jsem uváděl v předchozím blogu, dlouhý a pečlivý výběr školy se vyplatí. Když už nelze najít výbornou školu, kde by téměř celý učitelský sbor byl výborný, tak někteří rodiče řeší problém tím, že se přestěhují do místa, kde taková škola je, nebo si najmou učitele, aby k nim chodil domů a jejich dítě kreativně vyučoval. Stojí to peníze, ale je to investice. Rodiče, kteří říkají, že na to nemají peníze, a při tom kouří, pijou a hrají automaty, tak nemají své děti dost rádi.
Věřte Komenskému, že výuka může být hra. Jako lektor managementu vím, jak si manažeři rádi hrají a rychle se tím učí. Vyberte si pro děti školu, kde mají děti rádi, chtějí je naučit užitečným postojům pro život, rozvinout jejich osobnost a potenciál. Jednou vám děti poděkují.
Doporučuji si přečíst tyto knihy:
Edwaed de Bono: Pravdu mám já, určitě ne ty. Argo
Peter F. Drucker: Věk diskontinuity , Management Press
John Adair: Leadership – Učte se od velkých vůdců, Computer Press Brno
