Může se každý stát inovátorem a vynálezcem?

Řada expertů na psychologii kreativity a inovativního myšlení tvrdí, že ano. Například už G.S. Altšuller soudí, že neexistují žádné mimořádné vrozené vlohy k vynalézání. Vlastnosti nezbytné pro tvůrčí činnost se vyvíjejí teprve během výchovy a práce. Tak proč by se nemohl naučit vynalézat každý, kdo může a chce? Jistě, bez určitých schopností a vůle to nejde.

Hřbitovy jsou plné nevyužitých géniů

Proč někteří lidé vynalézají a inovují? U někoho je tvořivost vyvolána nutností. U jiných je tvořivost posedlostí. Mobilizuje se při každé příležitosti a při práci neustále přemýšlí, jak něco udělat jinak a lépe. Jiný své tvůrčí schopnosti podceňuje tak, že se na vynalézání neodváží ani pomyslet. Přitom v mnohých dříme obrovský talent, který „díky“ školskému systému i chybějícímu povzbuzování ze strany rodičů v dětství zůstane neobjeven a nevyužit. Hřbitovy jsou pak plny nevyužitých géniů, a lidstvo ztrácí tvůrčí potenciál k řešení problémů s nezaměstnaností, nemocemi, ochranou životního prostředí, s terorismem, s využitím energií apod.

Naší snahou je překonat mylný názor, že vynalézat mohou jen bohem nadaní. Na druhé straně to neznamená, že vynalézat mohou jen ti, kteří se to naučili z knížek, obsahující návody k vynalézání.  Jak dochází k inovacím či k objevům?

V zásadě dvojím způsobem. Někteří lidé dokáží spojovat věci známé do nových neobvyklých celků. Jsou důvtipnými pozorovateli, a ze známých faktů umí vytvořit nové souvislosti a skutečnosti. Například k vynálezu fotografie došlo postupně: G. Delle Porta (1534-1615) vynalezl temnou komoru. Roku 1802 objevili J. Wedgwood a H. Davy fotografie na papíře s lapisem lazuli. J. Herschel (1792-1871) odstranil neosvětlené části stříbrných solí. L J. Daguerre vyvolal latentní obraz citlivým jodidem stříbrným.

Druhý způsob vynalézání, tedy objevování je vzácnější a mnohem náročnější. Někteří jedinci dokáží přijít s nějakou naprosto převratnou myšlenkou - objevem, jako například A. Einstein či  M. Planck.

Od motokola k raketám

Typem všestranného vynálezce byl například Ludvík Očenášek, nazývaný  „velmož českých techniků“. Svou vášeň vynalézat si vybíjel na technických hříčkách i na významných vynálezech. Seznam jeho vynálezů je bohatý: Kolo – motocykl (1898), letecký rotační rotor (1905), letadlo vlastního typu (1910), zdokonalená oblouková lampa (1912), vzdušné torpédo (1915), odpálení vlastní rakety (1930), hydrodynamický člun (ministerstvu obrany dodán r. 1935), síť podzemních reproduktorů pro stadión k X.všesokolskému sletu (1938), dále nehlučná puška, praktická krabička na krémy a masti, stroj na odpočítávání lékárenských tablet, elektroautomatické váhy na přesné odměřování a plnění farmak s přesností 0,01 g a mnohé další. L. Očenášek nebyl vědcem, ale typem zvídavého a praktického technika – vynálezce, jehož život byl naplněn vynalézáním.

Dějiny objevů a vynálezů jsou plny příkladů lidí, kteří objevovali, zlepšovali a vynalézali, aniž by k tomu měli odpovídající vysokoškolské vzdělání či nějakou oficiální podporu. Denně užíváme nejrůznější předměty, které byly vynalezeny či zdokonaleny lidmi bez vědecké erudice. Někteří z nich mají na svém kontě desítky, stovky a dokonce i tisíce patentů.

Předpoklady vynálezce

Ani absolvování univerzity či využívání všech technických a fyziologických „fíglů“ k povzbuzení mozku ke zrodu vynálezce nevede. Podle expertů, kteří analyzovali tisíce vynálezců, objevitelů a zlepšovatelů z hlediska jejich povah, vloh a stylů práce, není tou nejdůležitější vlastností kreativita, ale vytrvalost. Vždyť překážky, neúspěchy, posměch, zklamání apod. už odradily desetitisíce nadaných lidí tak, že skončili napůl cesty. Pouze ti s mimořádnou vytrvalostí dovedli své dílo k praktickým a využitelným výsledkům. Psychologové, kteří se specializují na rozvoj kreativity, seřadili podle důležitosti vlastnosti nezbytné pro inovátory, objevitele a vynálezce:

1. Vytrvalost, houževnatost, cílevědomost
2. Originalita, myšlenková nespoutanost
3. Lehkost asociovat, smělé pohrávání si s ideami, obecná hravost
4. Odvaha k překročení konvencí a šablonovitosti (získané převážně ve škole), které omezují horizont myšlení, odvaha riskovat
5. Citlivost k problémům, které jiní přehlížejí, impulsivnost, vznětlivost, velká šíře zájmů
6. Obrazotvornost, nespoutaná fantazie, představivost – schopnost imaginace
7. Pozorovací schopnost, zvědavost, obrovská touha po poznání
8. Výcvik a školení tvořivosti, znalost metod tvořivosti, schopnost kdykoli přelaďovat funkci mozkových hemisfér, schopnost uvolnit se – hluboce relaxovat
9. Analytické a deduktivní schopnosti
10. Schopnost soustředit svou pozornost a dlouhodobě ji udržet
11. Vysoké EQ - sebedůvěra, zdravé sebevědomí– zvláště schopnost sebeřízení a sebekontroly a schopnost odkládat slast, příjemnosti a potěšení na pozdější dobu
12. Vědomosti  z různých oborů a schopnost je propojovat
13. Optimismus, smysl pro humor, láska k lidem
14. Soudnost a inteligence – limitní hranice IQ okolo 120
15. Obchodní talent, k „prodání“ a realizaci nápadu.

Protože díky nemotivující výchově v rodině a potlačování přirozené zvídavosti a tvořivosti ve škole, většina z nás tyto všechny vlastnosti pohromadě nemá, je pro rozvoj inovací ve firmách nezbytné, aby do řešitelských týmů byli zařazováni zaměstnanci, kteří výše uvedený seznam naplní jako celek. Správně sestavený tým, který projde ročním výcvikem kreativity a inovativního myšlení, začne v „mozkové síti“ podávat velmi dobré výkony. Úloha lektora kreativity a facilitátora inovativních procesů je nezbytná. Například v jedné české strojírenské firmě si tři čtvrtě roku lámali hlavu nad určitým technickým problémem. Teprve pak povolali facilitátora (s nímž měli dobré zkušenosti), a pod jeho vedením byl problém za tři hodiny vyřešen.

Inovovat a vynalézat se může naučit téměř každý. V podnikovém týmu, pod vedením dobrého lektora, se čas zrání každého talentu desetinásobně zkrátí. A dobře sestavená „síť podnikových kreativních mozků“ je mnohem efektivnější, než sebelepší úsilí jednotlivce.