Opravdu přijdeme o suverenitu?

A kdo tak touží po tom, aby zrovna nás o ni připravil?

Evropská unie má pravidlo, že schvaluje-li se nějaký zásadní dokument, musí s ním souhlasit všechny státy. Nesouhlas jediného znamená, že dokument padá pod stůl. Toto předemokratické pravidlo zavání hloupostí a zahnalo unii do kouta. Není divu, že se má změnit. Je nad slunce jasné, že dlouho už platit nebude, i kdybychom se rozkrájeli. Pokud k tomu nedojde, nemá integrovaná Evropa žádnou budoucnost. Když Irové odmítli LS ve svém referendu, začala EU vytvářet přirozený nátlak na všechny státy, které dosud smlouvu neratifikovaly. Pro euroskeptiky důkaz odklonu od demokracie, pro ostatní věc vysoce logická.

Snažím se domyslet, jak by vypadal svět, kdyby se podobným principem řídil normální lidský život. Jak by se postavila dálnice na Moravě, kdyby k zamítnutí stačil nesouhlas Česka? Jak by se opravila fasáda na domě společných vlastníků, kdyby byl jen jeden proti? Jak by se tvořily nové zákony, kdyby bylo třeba stoprocentního souhlasu všech poslanců? Nemožné. Musí rozhodovat většina. Zdá se mi, že se do ní jaksi nepočítáme. Vůbec nevím, proč.

Úsměvné mi přijde tvrzení, že zrušením pravidla souhlasu všech se vydáme na pospas velkým státům a přijdeme o svou suverenitu. Kdyby šlo velmocím právě o toto, tak by žádnou Evropskou unii s malými státy nezakládaly.  A diktát Bruselu? Zcela určitě se mu nevyhneme, i kdyby žádná smlouva nebyla. Dokonce ani v případě, že bychom v EU nebyli. Nebo si myslíte, že by Češi hrdě a sebevědomě, Brusel ať vem čert, jeli nezávisle po své vlastní okresce?

Snažím se taky domyslet, jak by se Česká republika chovala v případě, že by k Evropské unii přistupovala až v době, kdy bude Lisabonská smlouva platit. Chtěl bych pak vidět hlavně ty, kteří ji dnes odmítají. . Nevěřím, že pravidlo stoprocentního konsenzu by i potom bylo pro ně tak důležité, že kvůli jeho absenci by do EU nechtěli.

Václav Klaus, 6.5.2009: „Musím vyjádřit své zklamání z toho, že někteří senátoři po nevídaném politickém i mediálním, domácím i zahraničním nátlaku rezignovali na své donedávna veřejně zastávané názory, a tím i na svou politickou i občanskou integritu a s ratifikací Lisabonské smlouvy vyjádřili svůj souhlas.”

Víc bych ocenil, kdyby řekl: Musím vyjádřit své zklamání z toho, že někteří senátoři, přes můj nevídaný politický i mediální nátlak,  ....

Náš pan prezident bohužel nikdy nepřipustí, že senátní ANO je jen výsledkem obyčejného sedláckého rozumu.