Jana Bobošíková bojuje.

V nedělní Partii na Primě zářila.

Hned v úvodu na otázku moderátora, jakže chce stihnout všechny ty funkce, do kterých se chystá, odpověděla, že když Topolánek může vedle své práce stihnout ještě manželku a milenku a Rath dvě manželky a milenku (tady se asi trochu zamotala), tak ona, která má dobré manželství a váží si toho, stihne všechno taky.  Pěkné svazácko-kádrovácké vysvětlení. 

S údivem jsem sledoval vodopád jejích výhrad k Lisabonské smlouvě a být ustrašený, už bych se kácel a připravoval na emigraci mimo EU. Tak teď teprve dostali všichni naši nepřátelé v Evropě do ruky mocnou zbraň. Lidé v pohraničí by se měli strachovat o svůj majetek, my všichni bychom mohli přijít o Temelín, protože pak nám ho Brusel zavře (no to aby se Francouzi zbláznili, při svém podílu jaderné energie na celkové výrobě). Argumentace Richarda Falbra ji nakonec dovedla až k výkřiku, že Mnichovské dohodě také nikdo nevěřil a došlo k ní. Proti smlouvě vypálila ještě několik tvrdých projektilů. Víte, proč 25 hloupých zemí se smlouvou souhlasí? No přece proto, že nemají ve svých parlamentech správné reprezentanty. Být všude referendum, to byste viděli. Pozor ale - pro unii v Evropě je J. B. bezvýhradně, jen nechce Spojené státy evropské. 

Pod dojmem nedávné cesty do Španělska mě napadá, proč tam mohou nabízet tapas způsobem, za který by jim tady okamžitě zavřeli hospodu, jaktože mají v barech malý společný záchod pro muže i pro ženy, proč nesmíme ohřívat guláš, když ve Španělsku to jde, proč musely mít naše restaurace pákové baterie na vodu a když si je koupily, tak se nařízení zrušilo, proč na silnicích svítíme a jinde ne a nevímco dál. Asi proto, že si to nařizujeme sami. Na Brusel se jen vymlouváme. Pašalíky se třesou o své sladké bytí a nepostradatelní začínají projevovat hysterii.

Paní Bobošíková je pátou kolonou Evropské unie. Má pravdu, když tvrdí, že není sama, kdo má tento názor. Prohraje ale zcela určitě, i když možná prosadí, že Česká republika u toho nebude.