Barcelonská tržniceRoman
V prvním článku o Barceloně jsem neuvedl, že tam mám syna Lukáše. Tak město trochu znám. Druhý den jsem se stal Romanovi průvodcem a vodil ho po městě jako medvěda. Mám štěstí, že ho všechno baví, poslušně mě následovall po muzeích a katedrálách. K večeru už jsme měli v nohou 15 km, ale ani jednou si nepostěžoval. Za celý den jsme vypili jedno pivo. Město mě znovu ohromilo. Má velkou srozumitelnou duši a jeho stará část je úchvatná. Z města i jeho lidí vystupuje hrdá katalánská identita na pozadí promíchaných kultur, především arabské a židovské . Středověká Barcelona byla významným přístavem a už ve feudalismu byla městem svobodných lidí. Má krásné sebevědomí. Psát o jejích památkách nebudu.
Už ráno, před návštěvou města, jsme zjistili, že se tu hraje tenisový ATP turnaj. Tak jsme se tam večer vydali. Kurty jsou uprostřed městské zástavby, dorazili jsme tam asi v 18, 30. Pokladny už byly zavřené, ale vstup stále hlídaný. Bez vstupenky žádná šance. Tak nás napadlo, že teď večer nějaké použité lístky třeba najdeme vyhozené na chodníku. Správná úvaha. Za chvíli jsme byli vevnitř nikdo se nás na nic neptal. Turnaj se hraje na čtyřech kurtech a na všech ještě probíhaly zápasy. Pospíchali jsme na Berdycha, vedl 5 : 2, ale zápas už skončil pro zranění soupeře. Postoupil tak dál. Na kurtu č. 4 jsme viděli neúspěšný boj Jana Hernycha s nasazeným Francouzem Gasqutem. Hrálo se až do 23 hodin, za umělého osvětlení. Pak jsme šli do hospody, hladoví a žízniví. Dohodli jsme, že druhý den večer se půjdeme podívat znovu na pokračování prvního kola a koupíme si vstupenky na 2. kolo (47 Eur).
Ráno jsme vyrazili na výlet. Kousek na jih od Barcelony je vinařská oblast Penedez. Víno se tam vyrábí se už od římských časů. Celá oblast produkuje přes 80 % světového sektu (tady mu říkají cava). Pochází odtud nejprodávanější sekt na světě Freixenet (vyslovuje se Freženet - katalánsky). Vinice se táhnou do nedohledna a ze severu je chrání před větrem hory. V pitoreskní krajině jsou rozeseté malé vesničky a lidé pracují celý den na vinicích. Koho potkáte, je v montérkách. Narozdíl od našich krajů nejsou vinice na svazích, ale na rovinách. Je tam ohromující klid, úzké cesty, samé speciální traktory a každou chvíli vidíte hospodářská stavení, kde se víno zpracovává. Každý vás zdraví, po chvilce zdravíte jako první. Ve zdrcující konkurenci Freixenetu si vlastní hrdý život vede i několik menších rodinných vinařství. V jedné z vesnic jsme se zastavili na pivo. Dostali jsme Pa amb tomàquet, což je je bílý chléb s rajčetem. Jí se to tam všude, a můžete si to doma snadno udělat. Vemte rajče, jemně ho nasekejte, přidejte trochu soli a česneku a smíchejte. Bagetu nakrájejte na plátky, lehce smočte v dobrém olivovém oleji a dejte na ni tu směs. Hotovo. Jí se to i se sušenou šunkou, nebo sýrem, ale pak už to není zdarma. Často vám to dají jen proto, že vás rádi vidí. V hospodě byl jenom starosta v kravatě, ostatní pracovali. Po obědě si dal sklenku cavy a odešel. Zastavil se u nástěnky místního fotbalového klubu, bůhvíco hrají, asi nějakou katalánskou B třídu. Chvíli cosi studoval, pak zakroutil hlavou, zaklel a odešel. Jsou totiž na sestup. Myslím, že šli na koberec. Šenkýřka nám poradila, ať navštívíme rodinné vinařství Nadal. Při cestě k autu nám místní zelinář věnoval pomeranč. Nadal jsme našli snadno, po půlhodinovém proplétáni uzounkými uličkami mezi nekonečnými stromky vína. V moderně zařízené kanceláři nás přivítala krásná Katalánka Maria s výbornou angličtinou, pozvala nás k degustaci a s neskrývanou pýchou nám vyprávěla o klenotech, co produkují. Ukázala nám i provoz, všude sterilní čistota, samý nerez. Jejich strategie je jednoduchá. Výběrová kvalita za vyšší ceny a důraz na svou výjímečnost. Nadal také v supermarketu nedostanete. Odbytové potíže nemají, produkci ale zvyšovat nechtějí. Celé hospodaření je nastaveno přesně na potřebu rodiny a asi 20 stálých zaměstnanců. V sezóně najímají až 40 brigádníků, sem tam také od nás. Usedlíci jsou na svůj kraj nevídaně hrdí, a přestože našinec to chápe těžko, svůj kraj téměř neopouštějí. I když Barcelona leží ve vzdálenosti do 70 km, zajede tam Maria jednou za rok. Koupili jsme si karton sektu (9 Eur za kus - Freixenet tam pořídíte za 2,50). Kdyby byl u nás, nic jiného nepiju. Škoda, že kvůli tomu blbému terorismu nedostanete víno na palubu letadla. Tak zůstalo v Barceloně synáčkovi, který ho se sebezapřením vypije. Pokud sem někdy přijedete, navštivte na zpáteční cestě do Barcelony Sitges. Malebné přímořské město lázeňského typu je známé svou přívětivostí ke gayům a lesbičkám. I když i Sitges zaplatil daň turismu ve formě několika paneláků, stojí díky svému starému jádru rozhodně za návštěvu.
Naráz bylo 5 odpoledne a my jsme pospíchali na tenis. Přijeli jsme tam asi v 19 hodin. Dalo by se to stihnout dřív, ale v Barceloně jsme se trochu ztratili. Pokladna opět zavřená, přísné kontroly na vstupu. Nejhorší ovšem bylo, že vstupenky na 2. kolo byly už 14 dnů vyprodány, což jsme si vůbec předem nepřipouštěli. Tak jsme tam stáli před vchodem jak troubové a přemýšleli, jak dovnitř. V domnění, že zase nějaké lístky najdeme na chodníku, jsme odešli hledat. Výsledek negativní, nenašli jsme ani jeden. Nakonec, věřte nevěřte, jsme tam za 5 minut byli a druhý den jsme prožili úchvatný tenisový svátek při sledování 2. kola barcelonského turnaje. Nedopustili jsme se přitom ničeho nezákonného, nic jsme nepřelézali ani nikoho neupláceli. Dnes to považuji skoro za zázrak. Ale o tom až v dalším článku.
