Novela slovenského zákona o zbraních: lži, mlžení a arogance moci

Před dvěma týdny jsem na tomto blogu psal o situaci kolem zbraní na Slovensku po několikanásobné vraždě v Bratislavě. Nicméně situace se vyvinula natolik zajímavě - a podle mne i hrozivě - že si zaslouží další komentář.

Proti návrhu ministra Lipšice na zákaz poloautomatických pušek a nařízení povinných psychotestů se ozvalo mnoho hlasů poukazujících na jejich nesmyslnost a protiústavnost - a nepocházely jen od držitelů zbraní. Nejenže občanské sdružení Legis Telum shromáždilo pod své námitky během čtyřech dnů téměř 11 000 podpisů, ale i Generální Prokuratura, Národní Bezpečnostní Úřad, Národní banka a Ministerstvo hospodářství vzneslo námitky, které jsou s námitkami střelců prakticky totožné.
Jedna ze zásadních námitek byla protiústavnost nuceného uložení zbraní na policii, které představuje de facto vyvlastnění. Ministr trval na tom, že nejde o vyvlastnění, protože nejde o zabavení, pouze o nucené uložení.
K tomu mne napadl zajímavý příměr: zkuste si představit, že vám ukradnou auto. Došlo by tím k omezení vašeho vlastnického práva? Podle slovenského ministra zřejmě ne, protože i když je vaše auto někde v prachu a vy nemáte možnost ho využívat ani jej dostat zpět, papírově vám i přesto stále patří, takže je vlastně všechno v pořádku.
Po delší hádce (situace, kdy jedna strana argumentuje stylem "mám pravdu a basta" se opravdu nedá nazvat diskusí), ministr návrh změnil. Zbraně nemají být uloženy na policii, ale na střelnici u držitele zbrojní licence (podnikatele v oboru zbraní a střeliva), který je bude majiteli vydávat jen pro účel střelby a kterému bude muset majitel zbraň po ukončení střelby hned zase odevzdat k uložení. Zákon neřeší, kdo ponese náklady na uložení zbraně, ale myslím, že je to celkem očividné. Pro pana ministra je tím hotovo a do návrhu spokojeně napsal "návrh bol upravený tak, aby nezasahoval do už nadobudnutých vlastnických práv".
Abych použil předchozí příměr: Představte si, že vám ukradnou auto. Poté se vám zloděj ozve a navrhne vám, že pokud mu budete platit poplatek, auto vám sice nevrátí, ale nechá vás ho používat k cestě do práce. Přeberte si sami, jestli byste takovou situaci považovali za zásah do svých vlastnických práv.
Stejně tak poukázala generální prokuratura na zásadní nedostatek povinných psychotestů: zaprvé, posuzující psychologové za ně nenesou žádnou odpovědnost; za druhé, psychologický posudek dosvědčuje (např. i pro potřeby trestního řízení) pouze současný stav posuzovaného a nelze jím předpovědět psychický stav či jednání v budoucnosti. Navíc GP poukázala na něco, na co držitelé zbraní upozorňují už dlouho: že totiž psychologové mají ekonomický zájem na zavedení povinných psychotestů, protože by na nich pěkně vydělali.
To jsou jen dvě z mnoha připomínek: kdo má zájem, může si je přečíst zde, stejně jako se může podívat zde, jak se s nimi pan ministr vypořádal.
Celá novela však splnila svůj základní účel... a to odvést pozornost od skutečných příčin masakru v Devínskej Novej Vsi.
Nikdo si nepoložil základní otázku: kdyby pachatel v Bratislavě neměl svou poloautomatickou pušku, zabránilo by mu to ve spáchání toho činu? A uvědomte si, že pokud je odpověď "ne", je celá tahle novela jen mlžení a vytírání očí.
Bohužel je to ale přesně tak. Příčinou této nešťastné události nebylo to, že pachatel měl poloautomatickou pušku, ani že byl introvert. Příčinou byly dlouhodobé sousedské problémy, občas i ve formě přestupků proti občanskému soužití. Okolí si na tyto přestupky stěžovalo u patřičných úřadů, ale ty to neřešily. Sousedům tak zbývaly dvě možnosti - buď tyto problémy a přestupky snášet donekonečna, nebo to řešit "po svém". Nakonec někomu ruply nervy a zvolil druhou možnost.
Tohle je ten skutečný problém - a skutečné nebezpečí. Tvrdím, že ačkoli osoba pachatele mohla mít vliv na provedení činu, skutečné příčiny byly vnější, a že POKUD NEBUDOU ŘEŠENY, BUDE SE TATO UDÁLOST OPAKOVAT. Ne "může se opakovat". Bude.
Zákaz poloautomatických pušek ničemu nepomůže. I tento pachatel měl kromě nich dvě poloautomatické pistole; a kdyby i ty byly zakázané, mohl použít loveckou brokovnici; a i kdyby vůbec neměl zbrojní průkaz, stále mu zbývalo mnoho dalších možností spáchání, ať už benzín, podomácku vyrobená výbušnina, jed, chladné zbraně, a mnoho dalších.
Ani povinné psychotesty nikoho nespasí. V Devínskej Novej Vsi samozřejmě nejdřív "ruply nervy" psychicky labilnímu introvertovi; ale je snad zřejmé, že v takové situaci by dříve či později ruply každému.
Minimum, co ministr vnitra může udělat, je zajistit, že úřady nebudou stížnosti na takový stav ignorovat a budou ho řešit - zejména v situacích, kdy mají povinnost ho řešit (přestupky apod.). Držitelé zbraní jsou v drtivé většině případů slušní lidé. Ani ti introvertní neřeší spory zbraněmi, pokud mají k dispozici řešení legální a nenásilné. A zprostředkování této možnosti je snad jedním ze základních úkolů právního státu.
Slovenský ministr vnitra ale nemůže toto selhání uznat, protože ví, kdo je ve Slovenské republice za tuhle funkci právního státu odpovědný. To by ho stálo židli.  Proto se snaží odvrátit pozornost od skutečných příčin masakru a najít obětního beránka.
Bratři Slováci, něco vám povím. A neříkám to jen jako držitel zbrojního průkazu, ale i jako člověk, který studuje kriminologii zaměřenou na vliv střelných zbraní po šest let. Jestli si necháte vytřít zrak, spolknete vašemu ministrovi tohle placebo a necháte příčiny neřešené... tak se připravte na reprízu.