Zpívající bosorka na Prvú

Všetko je raz prvýkrát. Aj pesničky. Jednu z mojich prvých som napísala v roku 1982. Posledný veršík som dopísala po 33 rokoch. Dnes ju venujem všetkým veľkým životným láskam a dlhým rozprávkam s podivne dobrým koncom.

Jsem zcela normální ženská, která zpívá a píše písničky. Jako správný romantik jsem celý život toužila změnit svět k lepšímu, bohužel se nic nezměnilo, jenom ten můj se obrátil zcela naruby. Na druhé straně, jako správný kozoroží pragmatik, beru odjakživa věci takové, jaké jsou a za všech okolností se snažím zachovat si chladnou hlavu, nadhled, úsměv na tváři, důstojnost vzdělané ženy elegantního věku a zdravý selský rozum.

Důkazným prostředkem mého pokusu změnit svět jsou mé písničky. Nevím, čím jsem si zasloužila důvěru, ale celý život mi známí I neznámí lidé zcela spontánně svěřovali své příběhy. Pokud odmyslím žlučníkové operace nebo blbého šéfa, byly to příběhy vesměs bolavé, plné zklamání, tvrdých životních zkoušek, odchodu milovaných lidí, pocitů osamění. S postupem let jsem si stále vice uvědomovala, že kromě úspěšného budování kariéry mého muže a naší firmy toho moc neumím. Pouze podporovat, motivovat, zajišťovat, kreativně vymýšlet, domýšlet, všechno ustát, dělat radost a pomyšlení jiným, ochotně poslouchat, ctít, cítit a vcítit se. Tak jsem se vciťovala a prožívala něco, co do mého šťastného života po boku milovaného člověka vůbec nepatřilo. Myslela jsem si, že prostřednictvím mých textů lidi pochopí, že zrada, nevěra, nezájem,  nezodpovědnost, nuda, nekomunikace vedou do pekla na zemi, že to všechno moc bolí, že problémy je třeba řešit, že základem skutečného lidského štěstí je pokora a vděčnost za to, co máme, že boží mlýny melou… Před rokem jsem pochopila, že jsem si dlouhá léta psala vzpomínky na svou vlastní budoucnost. V té chvíli se zrodilo podezření, že jsem bosorka, Chvilku jsem tomu věřila i já a pro jistotu jsem začala psát o lásce, zamilovanosti, o tancujících nožičkách nebo o tom, že miluji sebe a svůj život.

Bohužel, nejsem ani slovenská bosorka, ani česká čarodejnice. I když, někdy bych si to moc přála! Kdybych měla tu moc, tolik věcí bych s chutí udělala, tolik věcí bych změnila! Všem lhářům bych nechala narůst kníra a za každou lež jim zalepila ústa dobře držícím leukoplastem. Pokrytcům bych vytetovala velké P na čelo. Všechny nevěrníky bych obdařila takovou malou vtipnou impotencí v nevhodnou chvíli a megapotencí při pohledu na svou zákonitou manželku a matku jeho dětí. Nevěrnice bych zkrášlila dlouhou, trnitou, ostrou a tudíž neprostupnou cestičkou do ráje. Všechny manipulátory bych doživotně zavřela do zrcadlového bludiště a pustila jim k tomu dechovku. Z majetku zlodějů bych zalepila díry všech státních rozpočtů na světě. Výrobce vadných potravin bych 24-krát denně krmila jejich produkty až do prasknutí. Výrobce jedovaté kosmetiky bych patlala od rána do večera jejich šampóny, krémy, mléky, zázraky. Kdybych měla tu moc, vrátila bych život obětovaným zvířatům, obětovaným stromům v pralesích, lidem jejich ztracený domov, dětem rodiče. Všem lidem na světě bych dala zdraví a zrušila nejen farmaceutický, ale i mnoho dalších průmyslů. Kdybych uměla čarovat, mávnutím proutku bych nechala vypařit do vesmíru všechny zbraně a všechny zločince na světě. Možná bych mohla přibalit i pár blbců, nečestných politiků, falešných přátel, posvátně vyhlížejících zlatokopek, Vrátila bych lidem pokoru a vděčnost a hlavně úsměv, štěstí a radost z každého dne. Lidem bych nechala jenom tolik zlata a bohatství, kolik ho nosí v srdci. Za každou závist či nenávist v duši by mohla dotyčnému narůst bradavice nebo alespoň dlouhý chlup v nose. Za každý dopravní přestupek by mohl upadnout z auta kus plechu, blinkr, stěrač. Ach jo, to by bylo možností, to by byla práce, která by mě bavila!

Škoda, že nie som ani slovenská bosorka, ani česká čarodejnice. Na druhej strane je to dobre, že som iba obyčajná žena, múdrejšia o skúsenosť a stále dosť silná na to, aby si nikým a ničím nenechala otráviť srdce a lásku, ktorú v ňom nosím. Som žena, ktorá sa pokúša o reštart svojho života s 55 krížikmi na tachometre. Mám vrásky, šedivé vlasy, vlastním dva útlé pásy v jednom. Mám otvorenú náruč, otvorenú mysel. Mám chuť sa smiať, mám chuť žiť. Som šťastným vlastníkom mnohých krásnych spomienok na dobrých ľudí, ktorých som v živote stretla a na všetko krásne, čo som prežila.

 

Autor: Irena Kanovská | pondělí 1.2.2016 9:11 | karma článku: 10,44 | přečteno: 357x