Nedávno jsem četla zajímavý výrok o tom, že bychom měli být přirození. Když mi to došlo, chytla jsem pořádný záchvat smíchu. Konečně něco, co vysvětluje, proč se někteří lidé chovají tak, jak se chovají!
Já se taky snažím být přirozená, protože jsem pochopila, že není větší svobody a radosti na světě, než být sama sebou. Přestala jsem cítit potřebu každého pochopit, každému posloužit, každému se zavděčit. Jím podle nápovědy mého těla, bavím se podle nápovědy mé duše. Oblékám se podle nálady. Je mi celkem jedno, co si o mně kdo myslí, protože vím, že mí přátelé, které mám, mě mají rádi přesně takovou, jaká jsem. Přirozeně :-)
Mnoho lidí na světě se snaží být někým jiným a zapomíná na svou přirozenost. Naopak mnoho lidí na světě jde ve své přirozenosti až tak do hloubky, že se občas chovají jako přirození. Kdo takovéhoto člověka ve svém životě potkal, ten ví, o čem mluvím.:-) A proto, na tomto místě, vyzývám všechny lidi dobré vůle. Přátelé, nenechme se už nikdy nikým otrávit ani vytočit - ani doma, ani za volantem, ani na přechodu, ani v přechodu, ani v supermarketu, ani na úřadě. Nenechme si už nikdy od nikoho ubližovat - ani od šéfa, ani od nevděčného chlapa, ani od věčně nespokojené manželky, ani od zákeřného souseda či kolegy. Neberme si nic osobně a raději všem těmto nevinně nevědomým rovnou odpusťme, protože je zřejmé, že oni to boží přání "být přirození" jen jednoduše nepochopili :-)
