Z deníku bosorky č. 5 – Základ zdraví? Neberme se příliš vážně!

1. ledna jsem si dala předsevzetí, že i když jsem nesmělá, do roku 2018 vkročím odvážně, nevážně, zvesela. Proč?

Rozhodla jsem se, že zapomenu na stíny minulosti a na svůj tragicko-šansonový původ a raději se  budu dělit o veselé historky z mého vytáčení, kterými zkusím lidem osladit den a trochu zvednout náladu. Říkala jsem si, že možná tím někoho i lehce inspiruji a možná jiného těžce vytočím. Kdo ví? Alespoň bude o čem psát.:-)

Nevím, zda toto předsevzetí vyvolalo mé loňské setkání s Halinou Pawlowskou nebo mi jenom docvaklo, že každý má dost svých starostí a tudíž ho nezajímá, co mě bolí a kde mě píchá. Aha, v češtině tohle nebude zrovna šťastná formulace, že? Nevadí. Jednoduše řečeno, zkusit se má všechno, i psát koniny. A tak se bavím, i když musím poctivě uznat, že smutné a přemýšlivé mi jdou mnohem líp. Ještěže mám pár songů v zásobě a pointa některých z nich je přímo nesmrtelná. Tak proč si ji nezopakovat vždy, když je potřeba? :-)
Za chlapem a autobusem nikdy neutíkej
Za chlapem a autobusem nikdy neutíkej
Za pět minut přijde další, to si stále říkej
Když ti jeden uteče a to může být hned
Uvědom si, že držkopád, je také pohyb vpřed
Za chlapem a autobusem ti nemusí být líto
Tisíce jich cesty brázdí, jsem bosorka, vím to.
Autobus se pokazí a dá se nějak zpravit
S pokaženým chlapem je však zbytečné čas trávit 
Svobodné Venuše, živé a veselé
Marťan je potřebný snad jen do postele
Svobodné Venuše, přišel ten pravý čas
Čeká vás objevit tisíce krás
S ženatým si nezačínej, je jak lambda sonda
Kmitá domů, kmitá k tobě, v kostýmu Jamese Bonda
Když mu kyslík ubereš, anebo přidáš plyn,
často se ti zadýchá a pak doma chytne splín
S frajírkem si nezačínej, radši zvažuj, mysli,
Ať ti šarmem Don Juana neotupí smysly
Když mu sebe ukážeš takovou, jaká jsi
Bude asi utíkat jak před šampónem vši
Svobodné Venuše, živé a veselé
Marťan je potřebný snad jen do postele
Svobodné Venuše, přišel ten pravý čas
Hledejte, objevte na sobě tisíc krás
Vy, vdané paničky, zahoďte žehličky
Baletkou chcete být? Stoupněte na špičky!
Vy, vdané paničky, pro sebe mějte čas.
Hledejte, objevte, na sobě tisíc krás
Říká se, že člověk se nemá brát příliš vážně a mě byste také neměli. Každý má svůj rozum, svoje zkušenosti, své pocity, názory, úhly pohledu a to je moc dobře. Každý z nás je originál a jak osli říkají: „I JÁ“. To je taky v pořádku. Na druhé straně mám nesmírnou radost a potěšení, když potkám spřízněné duše a okem neviditelné souznění. Je fajn nebýt v názorovém světě sama.:-)
Takže co napsat na závěr? Nejlepší náplastí na bolavou duši i na všechny problémy světa je pořádně široký úsměv. Nekecám, je to vědecky dokázáno. Ale o tom až někdy jindy…. :-)
 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Irena Kanovská | středa 7.11.2018 17:17 | karma článku: 6,43 | přečteno: 231x