Z deníku bosorky č. 1 - Lepší hrků-vrků, než mít peří v krku

Říká se, že v životě člověka jsou jenom dva zásadní okamžiky. Chvíle, když se narodí a pak moment, ve kterém zjistí, kým doopravdy je a co tu dělá. 

U mě ten okamžik ještě stále nenastal, i když jsem dlouho pátrala a prošla mnoho cest. Je zvláštní, že nakonec mě jedna  z nich dovedla zpátky sem.

Musím říct, že od napsání mého posledního příspěvku na tomto blogu jsem s postupem své transformace do vyšších vibrací byla celkem spokojená, abych ale následně zjistila, že vrcholný bod osvícení je v mém případě v absolutním nedohlednu. Při pohledu do zrcadla jsem se totiž vůbec nepoznala! Abyste to pochopili. Dostala jsem pozvání na narozeniny mých báječných kamarádů, s předepsaným dresscode 30. let. Mé křehké, stydlivé a nezkušené já volaly: "Nemáme co na sebe, my tam nejdeme!", ale mé odvážné já rozhodlo objednat si to něco přes internet a na oslavu prostě jít. Nákupy na e-shopech nemám příliš v lásce, protože jako absolvent staré školy si vše, co kupuji, raději předem a pořádně osahám.:-) Není divu, že v souladu s mými pochybnostmi na vstupu pak pochybně vypadal i výstup. Prostě zákon akce a reakce. Po rozbalení mého zářícího červeného boa za pár šupů jsem zjistila, že při každém mém pohybu pouští peříčka, která jsem pak, jako stopy mustangů na prérii, zanechávala všude, kam jsem se pohnula. Dokážete si představit tu spoušť v bytě, na schodech, pak na bíle prostřeném stole a posléze na tanečním parketu? Po první hodině hraní si na hospodyňku, která pro peříčko i přes plot přeskočí, jsem to vzdala a jako dáma, s dlouhou cigaretovou špičkou a síťovanými rukavičkami jsem nakonec vzdala i šarmantní společenské hrků-vrků, protože jsem to čínské peří měla i v krku. Domů jsem se nakonec vrátila jako vypelichaná slepice, ale s nadmíru dobrým pocitem, že ještě stále mám co na sobě objevovat….:-)
Objev

Nejsem Jarek Nohavica
Nejsem ani Karel Kryl
Textařova makovica
Měla by dát z vlastních sil
Nejsem Gábi Oswaldová
Či Halina Pawlowská
mě nakopla múza nová
Jsem …….. ????

Jsem básnířka na útěku
Nepátrám, kdo, kde, s kým byl
Někdy k smíchu, někdy k vzteku
Tomu, kdo tu se mnou žil
Někdy múza políbená
Políbí mě na můj ret
Jindy můra a v ní žena.
Lítala bych hned.

Nejsem hvězda ze žurnálu
Nejsem téma pro bulvár
Spěchám vždycky jen pomalu
Strach a já jsme věrný pár
Nemám žádné honoráře
Mám svou tvář a trochu sil
Je mi jedno, kdo, kde a s kým
chlastal, chrápal, byl!

Někdy nám staré písně či zápisky v deníku připomenou, jak velký kus cesty jsme přešli a co všechno jsme se naučili, pochopili. A proto si každý večer do deníčku napíši alespoň jedno slovo - děkuji!!! Ještě se nestalo, aby nebylo za co :-) Krásný večer, sluníčkový den a hodně úžasných objevů v životě Vám přeji a jak jinak, moc DĚKUJI za laskavý dar Vaší pozornosti, kterou jste mi právě věnovali :-)