Kedysi boli Vianoce sviatky pokoja a mieru. Tichá noc prikryla krajinu, stromy sladko spali pod bielou perinou, susedia sa stretávali, rozprávali príbehy a spoločne spievali koledy.
Zdá sa mi, že dnes sú Vianoce trochu iné. Sú o takom zvláštnom, nepokojnom čakaní a očakávaní. Každý deň zúfalo čakáme na koniec pracovnej doby, aby sme sa mohli začať naháňať doma. Netrpezlivo čakáme vo fronte na pokladne v preplnených supermarketoch, aby sme po sviatkoch mali čo vyhadzovať. Naivne očakávame, že sa nám tento rok nafúknu žalúdky tak, že budeme schopní zjesť všetko, čo si s radostným očakávaním pripravíme. Ale to je to najmenej. Pár kíl navyše k Vianociam už tradične patrí a aj tí, čo (si) obvykle sedia na rebrinách, si môžu chvíľku posedieť na gauči. Verte mi, nie je to nepríjemné! :-)
K Vianociam neodmysliteľne patria i darčeky. Najskôr čakáme na nápad, čím by sme urobili našim milým radosť a potom čakáme, ako to celé dopadne a či sme splnili ich očakávanie. Väčšina darčekov je o peniazoch. Bohužiaľ. A pritom omnoho viac, než zniesť modré z neba, je dať svojej rodine a blízkym kúsok seba. Dať pokoj v duši, úsmev, svoj čas. Ja v hĺbke srdca verím, že sa k nám pradávne posolstvo vianočných sviatkov vráti, že sa k nám vráti pokoj a mier. Pokiaľ totiž nebude v nás, nebude môcť byť ani nikde okolo nás. Takže kašlime na dvadsať druhov zákuskov, ktoré musíme upiecť, kašlime na vysávač, keď v telke dávajú rozprávku z nášho detstva, kašlime na televíziu, keď sa na námestí spieva a hrá a kde môžeme stretnúť svojich priateľov alebo spoznať nových. Pokiaľ ste si v tejto chvíli pomysleli, že táto rada je z kategórie science fiction a môžem si ju strčiť za klobúk, máte právo na svoju pravdu. Nielen Vianoce, ale celý náš život je taký, aký si ho urobíme. Hlavne, že budeme spokojní. Mne by ku šťastiu úplne stačilo, keby sa z neba sypal biely sneh, pod ktorým budú snívať unavené stromy, keby tichá noc prikryla krajinu a keby sa na seba ľudia viac usmievali a spievali spoločne koledy. Možno by sa mnoho z nich necítilo tak osamelo, keď je štedrovečerný stôl prestretý a nikto neprichádza.
Ja sa tento rok pokúsim zaspievať trochu inú vianočnú pesničku. Pridáte sa?
Pohlazení
Pohladím tě na duši, když bude smutná, hledající
Pohladím tě na srdci a dám ti úsměv chápající
Pohladím tě na tváři a zašeptám ti: "Neměj zlost"
Prožila jsem a vím dobře, co to je, mít všeho dost
Pohladím tě na duši a zazpívám ti tuto píseň
Pohladím tě na srdci, když ho sevře strach a tíseň
Pohladím tě po vlasech, přiložím ruku, která léčí
Prožila jsem a vím dobře, co to je, žít stále v křeči
Pohlazení - ten dotek, co nás mění
Pohlazení - jen tiché, bez řečí
Pohlazení - když žádná cesta není
Pohlazení - jít dál, nás přesvědčí
Pohladím tě na těle, dám napít touhám strádajícím
Pohladím tě nesměle, tvé tělo bude chápající
Pohladím tě hlasem svým a vložím do něj všechen cit
Prožila jsem a vím dobře, co to je bez lásky žít
Pohlazení - ten dotek, co nás mění
Pohlazení - jen tiché, bez řečí
Pohlazení - když žádná cesta není
Pohlazení - bez léků vyléčí
Veľmi ľutujem, že sa „Pohlazení“ nestihlo dostať na náš tohtoročný vianočný darček, ktorý sme s klaviristom Dankom Špinerom pripravili v podobe CD Teraz a tady 2. Tak posielam pohladenie všetkým, ktorí ho potrebujú, aspoň takto, virtuálne a ďakujem za vzácny dar Vašej pozornosti!
S láskou Bosorka :-)
