Cizí písně poslouchej, ale svoji píseň zpívej!

Pondělisko a Úterisko máme zdárně za sebou a je tu zcela obyčejná Středa. Po ní přijde Čtvrteček a národem tolik oblíbený  Paťulínek.

I když paní Středa nebývá obvykle ničím výjimečná, až na to staré vtipné rčení, já se dnes rozhodla, že pro mě ta dnešní bude. Dospěla jsem totiž k závěru, že je nejvyšší čas na návrat. Člověk by se asi neměl hrabat v minulosti, ale proč nenavázat na něco, co mě v minulosti bavilo a dělalo mé dny krásnější? Teď mám na mysli psaní tohoto blogu. Přišla jsem však i na to, že žádný vážný a vážený prozaik ze mě asi nikdy nebude a že se k radostem, starostem a strastem tohoto světa umím nejlépe vyjádřit s úsměvem a písní na rtech.

****

Všimli jste si, kolik portálů, internetových stránek či školení na téma osobního rozvoje, duchovního růstu, zvládání stresu, boje proti vyhoření, cesty za úspěchem, hledání pravého partnera, výcviku sebelásky atd. se vyrojilo v našem krásném virtuálním světě za poslední dobu? Všimli jste si, kolik mají tyto stránky čtenářů a fanoušků? Pokud jste si nevšimli, asi nemáte potřebu hledat a to je moc dobře. Já si všimla, protože jsem hledala. Hledá jen ten, kdo má důvod. Já jsem pár důvodů měla. Říká se, že tonoucí se i stébla slámy chytá a je to pravda. Bohužel se mi zdá, že se momentálně topí půlka obyvatel České a Slovenské republiky! Co s tím? Vyzbrojená hromadou teoretických znalostí jsem se každý den rozhodovala a přemýšlela o tom, že je nejvyšší čas uzavřít minulost, žít přítomností, pozitivně myslet a tím začít měnit svůj život k lepšímu.  Ono se to lehce řekne, ale hůře dělá a mně to moc dobře nešlo. Po jisté době jsem přišla na to, že moje maminka měla pravdu, když mi říkala, abych se s cizími radila, ale svého rozumu se držela. Jenže co s rozumem, když mé srdce mluvilo úplně jinou řečí? Není divu, že jsem více stála a studovala, než šla prakticky kupředu. A pak mi můj kamarád řekl, že nejlepší způsob, jak začít, je začít. Zjistila jsem, že nejlepší místo, kde začít, je začít u sebe. Tak jsem začala, ale po svém. Jeden krásný večer jsem si se sebou vážně promluvila. O svých nejistotách, pochybnostech,... o sobě a svých pocitech při pohledu do zrcadla. Pozitivní je, že jsem se v ten večer rozhodla vypustit ze svého slovníku slovo "musím" a nahradila jsem ho slovy "mohu nebo chci" :-)Takže jsem bez výčitek svědomí začala dělat to, co mě baví, odložila jsem žehličku a napsala novou písničku.

Zrcadlení

Přicházím k zrcadlu, můj obraz do něj vkročí
Dívám se na sebe a koukám do svých očí
Stojí tam … kdo vlastně? Komu to vyprávím?
Na koho se zlobím? Divné. Už asi vím.

Dialog začíná k odrazu v zrcadle
Hezčí to byl pohled, když jsme byly mladé.
Tak co, holka, jak ti je? No takhle dopadnout
Tvé oči jsou jak sny, cos nechala uvadnout.

Nesnaž se mi vnutit, že nejsem dokonalá.
Tomu jsem věřila, když jsem byla malá
Tomu jsem věřila, když jsem vyrůstala
A když jsem před léty před oltářem stála

Nesnaž se mi vnutit, že krásná jsem nebyla
A že vnitřní krásu také jsem pozbyla
Nesnaž se mi vnutit, že ztracená jsem žena
Že nejsem dost dobrá, že klesá moje cena

Zkusme se domluvit, mé dvojče v zrcadle,
Že budeme krásné, i když jsme povadlé
Zkusme se domluvit: budeme veselé, 
Budeme vyzvánět jak zvony v kostele

Dnešní den usíná, no život nekončí
Odteď se budeme dívat do svých očí
s láskou a obdivem. Že nás to napadlo
usmát se na sebe přes čisté zrcadlo

S odstupem doby vím, že i prát, žehlit, vařit a uklízet mohu a hlavně chci, protože mám pak před spaním dostatečný důvod se pochválit, jaká jsem byla ten den šikovná J Také jste zvyklí usmát se na sebe v zrcadle či pochválit se před rozestlanou postelí? Pokud ne, vřele doporučuji! :-)