Chlapi prý nepláčou

Když jsem začala psát tuto úvahu o mužích a vlastně i o ženách, bylo léto. Pamatuji si, že po krásných slunečních dnech mě jednou, po návratu domů, hlasitě pozdravila bouře. Vypadala děsivě, ale během chvilky bylo nebe opět modré

Kéž by to i v životě šlo tak lehce a bezbolestně! 

Dlouhá léta jsem fungovala jako vrba. Bylo to takové mé druhé zaměstnání, které jsem dělala ráda a s pochopením. Přidanou hodnotou bylo, že ze mě pak obvykle vypadla nějaká nová písnička. Mé uši byly zvyklé poslouchat hlavně ženské hlasy a těm tónům jsem i nejlépe rozuměla. Občas se však stalo, že jsem byla poctěna vzácnou důvěrou oněch silných, nebojácných, neplačících, mužných,….mužů.

Nad příběhy, které život napíše, mnohdy jenom nevěřícně kroutíme hlavou. Já jsem pochopila, že nešťastná láska či kudla do zad převálcuje každé srdce, a to bez rozdílu. Zároveň jsem si také uvědomila, že v dnešním světě to slušní chlapi nemají vůbec lehké. Jsou často vystavení vysokým nárokům a kontroverzním očekáváním. Mají být tvrdí i romantičtí, mají být nebojácní i chápající naši křehkou duši. Mají nám rozumět, dokonce i našim větám beze slov. Mají mít ploché břicho a zároveň sníst vše, co jsme jim uvařily. Jak se v tom chaosu ale mají vyznat a jak mají uvolnit svůj vnitřní stres, když od malička slyší jen přísné kárání: "Nebreč, chlapi nepláčou!" No a právě tato věta, a otázka s ní spojená, mi doteď vrtá v hlavě...

Chlapi prý nepláčou

Hospodský, nalij mi vína červeného,
Hospodský, zatím dej panáka zeleného
Ty, brácho, zapal mi pomněnko-trávu,
ať už víc nemyslím na to, kdo byl v právu.
Mariáš vychází, láska je němá
„Jsi zdrojem nesnází“, řekla má žena.
S nejlepším kámošem se teď někde kroutí
můj ostrov pokladů do pekla se zhroutil

Chlapi prý nepláčou … Chlap musí být tvrdý
Chlapi prý nepláčou …. Chlap měl by být hrdý.
Když chlapi zapláčou, pak je to moc mrzí.
Nemůžou pochopit, proč Bůh jim dal slzy?!

Mariáš vychází, láska je němá
„Vydělej prachů víc!“, řekla má žena, 
„málo je, cos mi dal, a když nemáš víc,
tak si běž, kam jen chceš, já nedám ti nic“
Hospodský, nalij mi, dej ještě trochu,
ať můžu nemyslet na tu lidskou mrchu
Dík, brácho, zázračný je tvůj lék
Právě jsem zapomněl, jak velký mám vztek!

Chlapi prý nepláčou … Chlap musí být tvrdý
Chlapi prý nepláčou …. Chlap měl by být hrdý.
Když chlapi zapláčou, pak je to moc mrzí.
Nemůžou pochopit, proč Bůh jim dal slzy?!

Proč Bůh jim dal slzy?

Tuto písničku kdysi nazpíval můj kamarád a skvělý přerovský muzikant Petr Vyňuchal. Když jsem ho poslouchala, měla jsem husí kůži. Moc ráda bych se k ní jednou vrátila, ale vím, že tuto věc přešívat nikdy nebudu. Jenom jsem sobě i Vám chtěla připomenout, že nejlepším prostředkem na všechny bouře světa je zachovat klid a rozvahu a že je zcela zbytečné chodit s kudlou na kudlanky. A když se skutečně nedaří a něco moc bolí, tak je dovoleno si občas, nejlépe v dešti, pořádně pobrečet :-)