Nesnesitelná lehkost pití...

Mám ráda – občas - „jemnou“ hladinu alkoholu v krvi  a nestydím se za to…Jsem z Moravy, odkojená radegastem z nedalekých Nošovic, odkojená slivovicí, kterou se u nás všechno léčí, řeší i dezinfikuje...a mám ráda víno, kde lze prý nalézt pravdu…Alkohol, tedy jeho přiměřená míra, zvyšuje moji fantazii, zařizuje pohodu a klid v duši a dodává mi odvahu...

Alkohol je vlastně můj dodavatel odvahy. Je třeba ho samozřejmě pít s mírou a je třeba zůstat nezávislým (nezávislou). Jak říká teta Lída s nadsázkou: „nezávislí alkoholici jsou Ti, kteří pijí kdykoliv během dne – NEZÁVISLE na čase“….:-)

Osobně mi vždycky stačí jen „trochu“ větší než malé množství vypitého vínka a jsem odvážnější…

Alkohol opravdu dodává odvahu:

1. Díky jediné skleničce vína (které mi spustilo odvahu) jsem byla schopná napsat mnohem rychleji seminární práci do školy…Psala jsem tak rychle, až jsem málem rozbila klávesnici u počítače, protože jsem nestačila svým myšlenkám…:-)

2. Díky jedné skleničce vína (které ale spustilo odvahu) jsem jednou měla potřebu vyjádřit se k politice a psala jsem na stránky ODS, radila tehdy Mirkovi Topolánkovi s předvolební kampaní, apod..(tehdy vůbec nereagoval a vidíte, jak dopadl…:-))

3. Díky pár nevinným skleničkám vínka jsem se divila, že vydržím „odvážně“ kouřit doutník celou noc…a až pak jsem zjistila, že ho mám celou dobu nezapálený…:-)

4. Díky, byť jen malému množství vypitého vína (které ale spustilo odvahu), jsem tančila ve tři ráno na barové židli na Sladké mámení …

5. Díky, byť jen více než malému množství vypitého vína (které ale tutově spustilo moji odvahu), jsem na Silvestra „prý“ vykládala rodině silácké řeči typu: „Já se už táák hrozně těším na to, až mi bude čtyřicet a všichni mi budou říkat, že na to nevypadám…“ :-).

Uznejte, že výše uvedené činy či slova by bez „dodavatele odvahy“ nebyly vůbec realizovatelné…

Včera jsem zjistila, při posezení s taťkou, sestrou a našimi dcerami v oblíbené hospodě Pohodě, že alkohol dodává odvahu také druhým, konkrétně přiznat nahlas a veřejně „vlastní zdravé sobectví“…

I když jsem měla jen malou desítku (34. týden těhotenství si žádá zodpovědný přístup matky), přiznala jsem se všem (děti u toho nebyly), že jím tajně čokoládu a aby mi jí nikdo nesnědl (protože je nás plná chalupa), tak si ji schovávám do taťkovy almary s nářadím… Zasmáli jsme se a pak se mě taťka zeptal, jestli jsem si v almaře něčeho nevšimla…

Na moji otázku čeho bych si měla všimnout, jen odpověděl : „no mého uheráku, já už si ho tam do almary schovávám měsíc a ujídám potají, aby mi ho nikdo nesnědl..:-)“.

No uznejte, že NESNESITELNÁ LEHKOST PITÍ dělá divy a že „jemná míra“ alkoholu dodává tu správnou odvahu, ten správný smysl pro humor a lidi vlastně spojuje…

Pokud svého malého dodavatele odvahy nemáte, přeji vám, ať si ho co nejdříve najdete.

Zachovejte si ale svou nezávislost na něm a mějte ho pod kontrolou:-)

Na zdraví! KK