Diskuse
Kapitola CXLII. - Quo vadis...
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Děkujeme za pochopení.
ZD
Z17d97e59n55ě59k 57D15a18n59d84a
18. 10. 2020 14:46
Perfektní článek o tom co by mělo být po každé krizi. Právě krize - jak se ukazuje - byly bohužel tím spásonosným a ozdravujícím prvkem. Že by se sám člověk v určitou chvíli rozmyslel a radikálně změnil... holt čekalo se na krizi.
Tato krize je ale jiná, je především mírná a přichází v době relativního blahobytu, kdy se zadlužením budou krizové důsledky do posledního dechu mírnit. A tak krizí neprolezeme s odřenými boky a ušima, ale jen jaksi prokličkujeme mezi těmi kdo křičí o náhradách hodně a těmi kdo ještě víc. Krize nekrize skončí bohužel tak, jak jste nastínil. Málokdo si uvědomuje, jak by se republice ulevilo, kdyby krize přinesla alespoň polovinu toho co jste naznačil. Hezký den s poděkováním za Váš článek.
0
0
možnosti
OK
- Počet článků 488
- Celková karma 30,30
- Průměrná čtenost 722x
Miroslav Horníček:
„Je těžké být debilem, protože konkurence je obrovská!“
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
„Je těžké být debilem, protože konkurence je obrovská!“
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
