Perfektní článek o tom co by mělo být po každé krizi. Právě krize - jak se ukazuje - byly bohužel tím spásonosným a ozdravujícím prvkem. Že by se sám člověk v určitou chvíli rozmyslel a radikálně změnil... holt čekalo se na krizi.

Tato krize je ale jiná, je především mírná a přichází v době relativního blahobytu, kdy se zadlužením budou krizové důsledky do posledního dechu mírnit. A tak krizí neprolezeme s odřenými boky a ušima, ale jen jaksi prokličkujeme mezi těmi kdo křičí o náhradách hodně a těmi kdo ještě víc. Krize nekrize skončí bohužel tak, jak jste nastínil. Málokdo si uvědomuje, jak by se republice ulevilo, kdyby krize přinesla alespoň polovinu toho co jste naznačil. Hezký den s poděkováním za Váš článek.

děkuji, potěšil jste...