Musím se zcela veřejně přiznat, ta dvojčata Pekarovou s Adamovou miluji. Láskou velkou, všeobjímající a věčnou.
Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.
Musím se zcela veřejně přiznat, ta dvojčata Pekarovou s Adamovou miluji. Láskou velkou, všeobjímající a věčnou. Dnes ve slušivé Hamáčkovic červené v diskusi na Primě zase můj obdiv posunuly o level výš. S rouškou na tváři dokázaly mluvit rychleji než obvykle, uvědomujíc si, že čím rychleji budou mluvit o vládních chybách, tím víc jich může být řečeno. A další stupeň mého obdivu si zasloužily tím, že navrhly další mimořádnou schůzi Sněmovny. Jenom krůček, malý krok pro TOP 09, ale velký pro všechny lidičky ČR chyběl k tomu, aby navrhly takovou mimořádnou schůzi, která by rušila všechny řádné schůze a nařídila by se jednání pouze ve schůzích mimořádných. Je logické: je určitě blbost řešit věci v řádných schůzích, když je jich pomalu míň než těch mimořádných.
Taky se mi líbilo jejich prohlášení, že by bylo potřeba táhnout za jeden provaz. Přitom určitě myslely provaz přehozený přes bytelný trám. Na jedné straně provazu by byla opozice, na druhé straně (se smyčkou na konci…) příznivci strany ANO.
A opět se řešilo úpění našich podnikatelů – rozuměj: hoteliérů, kořalečníků, restauratérů, majitelů zájezdních hostinců, bufetářů a výrobců karbanátků v housce a křidýlek v kbelíku všeho druhu. Zapomněla pouze na výrobce smažených nudlí, na všechny ty pracovité Nguyeny.
Beseda na Primě byla opět ukončena deset minut před besedou pana Moravce, takže poskytla kýžených deset minut na krátkou duševní rehabilitaci. Ovšem velké zklamání. Místo nějakého zachráněného zvířátka, jenom reklama na všechno možné i nemožné. Ještě že já, debil, reklamy miluji. Sice míň, než ta dvojčata, ale taky.
