Loni jsem se zamiloval. Počkat. Loni jsem se bláznivě zamiloval. Zpět. Loni jsem totálně ztratil hlavu a zažil takovou Lásku, že jsem málem umřel. Lepší. Jel jsem do Bukurešti, uviděl tam jednu dívku a byl konec. Bože, ale ta síla! Jo, zapomněl jsem, doma v Čechách jsem měl byt a snoubenku. Slyšeli jste někdy výraz Anan Cara? Znamená to partner duše.
Ale dnes si budeme konečně povídat o synchronicitě, fascinujícím jevu, který ožívá na určité úrovni vědomí každého z nás. Dále o mysli, která ji dokáže vnímat, Synchromysli, a o způsobu vidění, které takovou synchronicitu dokáže objevit. O Novém vidění.
"Synchronicita je stále přítomná realita pro ty, kteří ji chtějí vidět."
C. G. Jung
Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung zavedl toto označení pro příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam. Tedy něco jako když se semele totální haluz a vy jste u toho, všimli jste si toho. Jste to vy, kdo se snaží pochopit, jestli se taková haluz stala jen tak nebo zda třeba nemá nějaký hlubší smysl. Představím vám dnes již slavnou synchronicitu, kterou uvádí právě Jung. Měl pacientku,která trpěla extrémním projevem racionality, a veškeré jeho pokusy ji otevřít něčemu vyššímu selhávaly. Bránila se tak nevědomému obsahu ve své mysli, nacházely se zde totiž její nezpracované zážitky, které vyžadovaly terapeutický zásah. Pacientka měla sen, ve kterém obdržela šperk v podobě zlatého skarabea. Právě v okamžiku kdy sen vyprávěla, Jung zaslechl nějaký zvuk u okna. Otevřel ho a nalezl tam zlatohlávka, brouka silně podobného skarabeovi. Nezaváhal a dal ho pacientce před oči se slovy: „Tady máte svého skarabea.“ Dotyčná žena pod tlakem tak přesvědčivé haluze – synchronicity, tedy nepravděpodobné náhody, se musela vzdát svého ryze racionálního postoje a její léčba mohla pokračovat dále. Uznala, že je něco mezi nebem a zemí.
Takže nic nového pod sluncem. Tohle přece všichni známe. Uvažujete již delší dobu na nějaký čas odjet do Austrálie, je to je sen, ale právě letos by to bylo konečně možné. Jen tak vám zrovna po letech zavolá vzdálený příbuzný z Austrálie a další den dostanete od někoho tričko s klokanem. Míjíte nějakou ženu na ulici, zrovna myslíte, zda jet nebo ne, ta žena s někým telefonuje, slyšíte jenom: „…vážně až do Melbourne?“ Smějete se tomu, zapnete počítač, a první odkaz na zdi je na nějakou slevovou akci - levnou letenku do Melbourne!
Ale tohle ještě není o používání Nového vidění k rozběhnutí vaší Synchromysli. Je možné jít mnohem hlouběji. Lze se dotknout samotných základů Bytí, odhrnout závoj Matrixu a spatřit ryzí, tepající Jsoucno. Pardon, nechal jsem se unést. Tvrdím, že lze s fenoménem synchronicit rozumně zacházet tak, že může významně obohatit náš život. Být vědomější, informovanější, ocitnout se vždy na správném místě a a vytěžit z každého okamžiku největší přínos. Pardon, chci říct, pozornost věnovaná synchronicitám se jistě vyplatí. Budete bystřejší, pozornější, vaše vnímání skutečnosti se vyostří a otevře se vám cesta k vědomému životu. Nesmírně se prohloubí vaše poznání sebe sama. Začněte rozumět Všejazyku, celý vesmír kolem vás ožije a pak se to stane – začnete hovořit tím jazykem sám a pochopíte sám sebe. Anebo také ne. To je jednoduché. Máte totiž svobodnou volbu. Tu letenku do Austrálie si zkrátka nekoupit. Ale o tom až příště.
Mimochodem do té dívky jsem se zamiloval tak, že jsem všechno opustil, myslím úplně všechno jsem nechal rozpadnout na prach, to víte, Anan Cara, po jednom jediném dnu jsem měl jasno. Vrátil jsem se do Čech, prodal byt a rozhodl se jít za svým srdcem. Dobrý, ne?
