O tom, co vaše duše tuší, ale vy to nechcete udělat.

Stalo se to ke konci března. Kráčeli jsme pod šedou, beztvarou oblohou, když se nečekaně rozčíslo nebe a dopadly na nás ostré sluneční paprsky. Zalilo nás světlo a v tom se na zemi objevilo něco, čeho jsme se ulekli. Tahle zima byla dlouhá a tak ten předmět, co před námi ležel, pohyboval se a byl naší součástí, působil jako zjevení. Byl to náš stín.

A tak se do pohybu zase dalo osudové kolo synchronicity. Jak to? V emailové poště jsem totiž před několika dny zaregistroval pozvánku na seminář pana Dr. Ruedigera Dahlkeho: Princip stínu. Smíření s naší temnou stránkou. Jednodenní akce stála 2500 Kč. "Tolik nedám," řekl jsem si. Pak mě tu stejnou pozvánku přeposlal člověk, kterého jsem viděl sice jen jednou v životě, ale náš vztah je řekněme "speciální." Sedli jsme si. Bylo to poprvé, co jsem od ní vůbec nějakou poštu dostal. Zarezervoval jsem vstupenku, ale nakonec jsem ji stejně nezaplatil. Převládl ve mně zase ten pocit, že částka je příliš vysoká. A najednou je tu zážitek se stínem při procházce. Nyní jsem už pochopil, že realita kolem mě se uspořádává do struktury, která nese nějakou zprávu, dotek, postrčení. Něco jako opakovaný sen, který se vrací, dokud mu neporozumíte. Stín=Princip stínu=Smíření s naší temnou stránkou. Komu takové uvažování přijde "crazy," vězte, že synchronní události pomohly světu víc, než jedno moje postrčení na seminář. Například objevení gravitačního zákona. Zde vnější událostí, namísto mého "uleknutí se stínem" byl pád jablka na hlavu Isaaka Newtona. Že jste ještě nikdy takto o synchronicitách neuvažovali? Přesto jde o typickou synchronicitu. Archimédés byl zase pozorný, když se vnořil do vany, ostatně "Heuréka" je přesně to zvolání, které začnete používat, když se i vy ponoříte do zakódovaného světa synchronicit a necháte se téměř bezpracně unášet proudem jakési podprahové řeky plné symbolů a sdělení. Ještě stále příliš mnoho lidí dělá to, co by dělat neměli a ocitá se na místě, které není to "pravé." Plavou proti proudu.

Jenže já jsem hlava dubová. 2500 Kč? Ani omylem. Na druhou stranu respektuji ten proud. Nechal jsem si v peněžence, co jsem zrovna měl a vyrazil na seminář. Ptám se u vstupu, zda někdo nepřišel nabídnout svůj již koupený lístek. "Ne, naopak, lidé ještě dnes přicházejí a kupují si vstupenky." Dávám se do hovoru s několika známými. Ať mi drží místo. Je za minutu devět a stále nemám lístek. Objeví se právě ona "speciální" známá a věnuje mi tisíc korun na chybějící vstupné.

Seminář je úžasný. Pan Dahlke před námi odkrývá neuvěřitelnou hru s principem stínu, kterou hraje celý svět, každý z nás. Ale jak objevil Jung jedině Já + Stín = bytostné Já a ptá se: Chcete být dobří nebo celiství?

Začalo to už v dětství. Rodiče na vás moc nereagovali, když jste podle nich zlobili? Jasně, vy jste si jen hráli. Časem každý z nás vypozoroval, že když potlačí nějaké své projevy, je "lepší", ten "dobrý." A toho mají všichni více rádi.

Je tu žena, která po jednom cvičení rozrušeně oznamuje, že v očích svého manžela uviděla strašné věci. Tohle že je můj manžel? Je zdrcena.

"Všichni máme stín, Nejste anděl. Ale teprve teď se to může napravit."

Je to zklamání, ale i konec klamu. Setkání se stínem může být bolestivé, ale také nesmírně osvobozující. Až poté zjistíte, že zle vám bylo, když jste ho potlačovali. Nejstrašlivější princip tohoto světa? Projekce aneb potlačování stínu. Nepřiznaný stín projektujeme do svého okolí. To, co vytěsníme, nás pak pěkně štve, nejraději bychom to zlikvidovali. Začíná proces hledání obětního beránka. V rodině, v partě, ve firmách, celé národy si hledají svou oběť.

Židé jsou takovou obětí.

Upadnutí do stínu poškodilo a vlastně převrátilo i smysl mnohých náboženství. Náboženství lásky masakruje miliony žen. Tvrdí, že žena je dílem ďáblova. Náboženství, ve kterém prorok Muhammad zavedl mnoho v jeho době revolučních opatření pro zrovnoprávnění žen, je dnes jejich největším utlačovatelem. (Muhammad patnáct let silně miloval až do její smrti svou první a jedinou ženou Chadídžu. Po dvouletém truchlení, coby starší muž pojal z různých důvodů, nejen těch lidských, ale také politických a ochranářských devět žen. A měl ještě jedno dítě. Také nutno dodat, že polygamní byly tehdy všechny tehdejší kmeny, polygamní byli i "naši" proroci Jakub, David a král Šalamoun, ten měl manželek dokonce 700, abych vyvážil i tuto informaci.)

Stejně Bush uvěřil své projekci (a projekci jeho výzvědných služeb), když označil Irák za sídlo zbraní hromadného ničení. Nebyly tam nikdy nalezeny.

Proto prozkoumejte pozorně vaše projekce, váš stín.

Nebojte se ho vytáhnout na světlo. Něco bude váš stín osobní (například jste byli zneužiti a týráni jako dítě a vzpomínku jste vytěsnili) nebo kolektivní (všichni říkáme: "Jsi špinavý jako prase," ale to je velmi čistotné zvíře, to my ho nutíme žít ve vlastních výkalech.) Udělejte to jako Luisa Hay, ze zneužité holčičky se stala léčitelkou desítek miliónů lidí.

Je to ona, kdo říká Miluj svůj život.

Stín je vlastně náš největší poklad.

Vezměte ho do svých rukou a vyzvedněte ze stínu. Přestaňte svou vinu projektovat do svého okolí.

Není to jednoduché. Žijeme v jakémsi kolektivním tranzu. První projekce, kterou nám naše tradice předkládá je ta mezi Adamem a Evou.

Odpusťte. Živému nebo mrtvému.

Odpusťte si. To hlavně. Jde především o Vás.

Musel jsem to také udělat. Na semináři totiž, jen tak na okraj, padlo, že vše má svoji hodnotu, vše musí být náležitě odměněno.

Můj stín. Nechtěl jsem z téměř půl tisícovky hostů zaplatit plnou cenu. Jako jediný jsem stál před vchodem a čekal na slitování.

Hoří mě za ušima, když si vzpomenu. Co jsem projektoval do této situace? Nechtěl jsem se setkat s plnou cenou semináře, viděl jsem ji na rozdíl od ostatních nižší. Projektoval jsem do ní svůj vlastní pocit hodnoty. 

Díky Marii jsem se mohl semináře zúčastnit, setkat se se svým stínem a pochopit ho. Mohl jsem ho tak přijmout a rozpustit. Jsem zase celistvější. A náš vztah je zase o něco "speciálnější."

Přijde mi úžasné, jak "zosnovanou" synchronní cestou jsem byl k takovému pochopení přiveden. Slunce, co vykoukne z mraků. Heuréka!

Abych nezapomněl, jaký stín potlačujete Vy?