Láska jako plankton

Všichni jsme hladoví, planktonu pro duši je málo a tak ji plníme pomíjivými věcmi. A ono to funguje! Pokaždé se nám dostane přesně dávkovaného pomíjivého štěstí. Bezvadným planktonem, který zaplní duši až po okraj, je láska. Zamilujte se do sebe! Nikdo jiný to za vás neudělá. A jako odměna pak může přijít partner vaší duše. Paradoxně to na začátku nemusí být nějaká velká láska. Už nemáte takovou potřebu milovat někoho mimo sebe. Prostě je tu teď ten druhý, a když není, nevadí. Vaše láska totiž zůstává dál s vámi.

Když už jsme u milování, mohlo by vás zajímat rčení Jak nahoře, tak dole. Tedy Mikrokosmos, makrokosmos. Tak jsme stvořeni k obrazu Božímu, nebo ne? Věřit nestačí, lépe vědět. Může být každá lidská bytost mikrokosmem něčeho většího, co ji přesahuje? Ano, samozřejmě. Nechávám zde promluvit obraz, není třeba žádného komentáře. Co z toho pro nás plyne? Vaše nitro, vaše "dole" obsahuje zároveň vaše "nahoře." A v tomto holograficky postaveném systému probíhá neustálá výměna.  

ttp://sprott.physics.wisc.edu/pickover/pc/brain-universe.html 

Snímek malého mikrokosmu, mozkové buňky, věrně kopíruje její podobu ve větším vesmírném systému, v našem makroskosmu. Jsme miniaturní kopií většího celku. Zrcadlíme se v něm a on v nás. Jsou to spojité nádoby. Pokud tedy vnímáte, že jste prodloužením samotného vesmíru, bude pro vás přirozené věnovat pozornost událostem, které se v něm dějí. Už je nebudete považovat za náhodu, nýbrž za součást vás samotného.

Jak to celé funguje?

Jak začít číst v živoucí knize Vesmíru, která pro nás má v jakékoliv situaci nějakou zprávu, symbol, metaforu? 

Představte si ostří nože, jehož jednu stranu tvoří právě toto rozšířené vnímání světa, zde jsou všechny vnější události, ať již ony nepravděpodobné náhody nebo často opakované vjemy, které mají v principu mikrokosmos, makrokosmos zcela reálnou oporu v dění ve vašem vnitřním světě. Aby nůž vašeho poznání dobře tnul, je dobré mít v kondici i jeho druhou stranu střenky. A to je vaše intuice. Jste schopni v jeden okamžik vnímat váš makrokosmos, pomocí intuice plynule překládat jeho symbolickou řeč a dostávat tak informace o vašem mikrokosmu. Zdá se to šílené, že? A ono taky je. Je to chůze po tenkém laně. Pohybujete se na hraně mezi pevným, jasně definovaným světem a živoucí, amorfní strukturou, která reaguje na každý váš vědomý i podvědomý podnět. 

Nic pro slabé nátury. 

Stálá bdělost podmínkou.

A ano, průzkum vašeho vnitřního světa může být bolestivý. Možná nebude vymalovaný tak narůžovo, jak byste si přáli. 

Klíčovým bodem je kvalita střenky. Totiž věrohodnost onoho „kosmického“ zpravodajství je nejen závislá na vaší vnímavost a bdělosti, ale také a to především na úrovni a čistotě vaší intuice. Pokud chceme zdraví prospěšné jídlo, poptáváme se po kvalitním, prověřeném zdroji původu jeho surovin. Naprosto stejně tomu tak je, pokud chceme získat čistý zdroj potravy pro naši intuici. Pokud je její fungování „znečištěno“ emocionální zátěží nebo je pod vlivem nějakých nezpracovaných strachů, otevře nám přístup i do stejně „znečištěného“ světa. Spojité nádoby nemohou pracovat jinak. Proud synchronicit také může reagovat i na přání našeho ega. Pak není jednoduché si uvědomit, že jsme jen testováni. Proto je ve všech náboženských tradicích kladen takový důraz na očišťování, pokoru a "chudobu" ducha. Je to nezbytný předpoklad, který by měl předcházet otevření se tomu "nahoře." Na obrázku známého průzkumníka vědomí Stanislava Grofa spokojeně plave postava muže, zdá se, že je dobře uchycen na onom tenkém laně. 

Příjemné zjištění:

Čímvíce se budete věnovat čištění vaší mysli a srdce, tím více se budete dotýkat Vaší životní řeky, vašeho osudu, až jednoho dne splynete s proudem života v jednom synchronním proudu. Od tohoto okamžiku budete vždy ve správný čas na správném místě. Nikoliv jednou za čas, ale neustále. Ať jste dole nebo nahoře.

A to nezní, myslím, vůbec špatně.