Opět se musím vyjádřit ke vztahu mezi lidmi a zvířaty. Myslím, že většina už zaslechla o nedávném utracení mladé žirafy v kodaňské zoo.
_____________________________________
Před několika dny byl v kodaňské zoo na příkaz ředitele utracen 18měsíční žirafák Mario , který byl ve stádu prý přebytečný. Byl utracen i přes to, že zájem o něj jevily ostatní zoo.
Je to další důkaz toho, že lidská síla dokáže cokoliv nad zvířecími tvory, kteří se nemohou bránit. V diskuzi pod článkem o zprávě o usmrcení žirafy mi spoustu lidí argumentovalo, že v přírodě je to ještě krutější. Je to relativní, ale v přírodě je to přirozené. Takový lev, když má hlad, vyběhne ze svého pelíšku, rozhlédne se po okolí, a když bude šikovný, nějakou žirafu uloví a nají se. Říká se tomu potravní řetězec. Nezabije těch zvířat dvacet, aby je pak prodával na savaně za výhodnou cenu ostatním a vydělal na tom, ale zabije pouze jednu. To je rozdíl těchto dvou světů, že náš svět závisí na penězích. Je to myšleno celkově k chování zvířat ve velkochovech. V případě zavraždění žirafáka Maria nešlo jen o peníze. Drahý převoz do jiné zoo by se sice řediteli nevyplatil a tímhle aspoň nakrmil lvy, ale tady jde i o to, že proti rozhodnutí jednoho člověka zvíře neudělá nic.
Někteří argumentovali tím, že dalších x zvířat ve velkochovech tímhle trpí též. Ano mají pravdu, ale nemůžou vyvracet moje zastání za mladého žirafáka, který není domestikovaným zvířetem a jít s takovýmhle argumentem proti mě. Stačí si představit, že si sedíte v obýváčku, koukáte na televizi a někdo přijde, hodí vás do vězení a po několika měsících rozhodnete, že vás jen tak z ničeho zabije, protože se mu nehodíte do krámu. Žirafa prostě patří do volné přírody, do savany, kde žije přirozený život. K tomu patří i nebezpečí, které na ní všude číhá.
Před několika staletími se některá zvířta ochočila, a lidé se o ně starali, krmili a měli plnohodnotný život. Při jejím konci jejich maso zužitkovali. Nikdo nečekal, že v 21.století budou velkochovy, kdy na malé ploše bude žít několik tisíc kuřat, které pod neustálým píchání antibiotik budou po dvou měsících života poslány do mrazáku do obchodů. Takové jsou osudy domácích zvířat.
Takže je jedno jestli zvířata z divoké přírody nebo domácí zvířata. Jsou pod nadvládou člověka a nemají šanci s jejich rozhodnutím něco udělat. Je potřeba se občas vžít do života zvířat. Můj názor není zkreslený nějakou organizací typu Greenpeace či tak, ale je to můj vlastní názor, který chci zde sdílet s vámi.
