Stěhování Velkého bratra. Z východu na západ.

Když jsem poprvé četl knihu 1984, hltal jsem stránku za stránkou. Ne kvůli tomu, že bych chtěl žít v zemi jako KLDR, jen mě napadlo, že obyvatelé takových zemí si váží každé drobnosti. KLDR možná někdy uvolní režim. A co západ?

Diktatury vždy konají ve jménu dobra. I když často zapomenou zmínit, ve jménu dobra pro koho. Pro vládní garnituru. A čím více je režim uzavřený, tím více se utahují šrouby, jelikož komu podáte prst, ten chce celou ruku. A proto diktatura musí přitvrzovat, jelikož každé uvolnění pravidel vede k většímu hladu po svobodě, informacích a je rizikem toho, že diktátor může skončit tak, že jej budou soudit soudci lynč a dav. A to z blahobytu a chuti po moci není vytoužená cesta do budoucna. Tak diktátor ztratí soudnost, přestane vidět, jaké páchá zločiny a týrané obyvatelstvo je vděčné za skývu chleba a klid biče. Naštestí takový systém není udržitelný navěky. Jednak se mění vůdci a ne každý má schopnosti svého předchůdce a za druhé ekonomická situace a hladomor bývá hybnou silou i v zemích, které jsou řízeny pevnou rukou. Hlad a bolest dokáže přehlušit větší hlad, bída a neschopnost pomoci bližním. Tak vznikají vzpoury a diktátor nabízí prst, který posléze přeroste v požadavek celé dlaně a cestě k lepšímu světu. Aspoň u těchto diktatur. 

A potom existují země na opačném konci spektra. Ekonomický blahobyt, mír, svoboda slova a jiné vymoženosti. Přesto i v zemích, kde se má společnost dobře, se má část společnosti lépe. A to je důvod k nespokojenosti. Tak se objeví řešení v zájmu dobra. Dobro je popisováno jako dobro pro společnost. Rovnostářství, řešení problémů seshora za nás apod. Postupně si obyvatelstvo zvyká na přitahující se šrouby a garnitura nejen u nás , ale i v Bruselu apod. si zvyká na to, že být u moci je přece jen lepší, než naopak. Rozhodovat o jiných a být za to dobře placen je přece jen lepší, než za průměrný plat poslouchat nařízení. A tak stejně garnitura má na začátku prst a chce celou ruku. 

Někdy to zní jako sci-fi. Představte si, že se vrátíte do roku 1944 a budete evropanům tvrdit, že Německo za pár desetiletí bude zemí, která hájí lidi jiné rasy a jiného vyznání. Denně slýcháváme o cenzuře internetu v Číně a jeho neexistenci v KLDR pro běžné občany. Jsme v Evropě snad pány svého života? Cokoli pověsíme na web, je pod cenzurou. Naše životy jsou převedeny do jedniček a nul. Papírové dokumenty i peníze mizí. Za pár let bude naše existence pouze v elektronické podobě. 

Jsem rád, že v roce 2018 je můj život v ČR. Možná se blíží den, kdy třeba za sto let budou v KLDR ve školách nebo na internetu dostupné informace o Česku, které bylo mladou demokracií v rámci tehdy demokratické Evropy. A severokorejci ve své dvacetileté demokracii nebudou schopni pochopit, proč jsme tenkrát něco neudělali. "Vždyť se měli tak dobře, stačilo si toho vážit a budovat".