Páni poslanci děkuji. Kouříš, zaplatíš. Nekouříš, zaplatíš.

Kde je hranice mezi nekonečnou regulací státu a právem na čistý vzduch a zdraví? Dočkáme se doby, kdy regulace a prohibice přinese užitek společnosti?

   Když se v minulosti opakovaně dostalo na přetřes téma zákazu kouření i v našem parlamentu, nevěřil jsem tomu, že se někdy dočkám. A světe div se, stalo se. Nedovedu si představit jaká lobby se postavila proti té tabákové, ale zákon je schválen a jak víme, cesta zpět již neexistuje. Možná teoretická, ale teorie není realita.             

   Takže JE TO SPRÁVNĚ? Mám na mysli tzv. antikuřácký zákon...

   Na úvod by se slušelo říct, že jsem nekuřák a kouření ve společnosti mi vadí. Známe to všichni. Nevábný odér na oblečení nebo ve vlasech, který si odneseme s sebou domů. Vajgly poházené po ulicích a nervozní kuřáci pokud nemají svou drogu. Když k tomu přidáme nemoci spojené s kouřením, pasivní - nedobrovolné - vdechování kouře v restauracích a nejen tam, tak mi z toho vychází jediný závěr:

Páni poslanci děkuji

   Jenže žádný strom neroste do nebe a nic se nejí tak horké jak se uvaří. Tím chci říci, že svět není černobílý a zase taková výhra to není. Kouření spojuje zdánlivě odlišné osobnosti (Zeman, Havel, Kubera) s běžnými lidmi ve fabrikách stejně jako lékaře a ředitele velkých firem. Zkrátka fenomén bez ohledu na bydliště či společenské postavení. Nechci se zalíbit těmto skupinám stylem, že bych popřel svou nevraživost vůči kuřákům. Jsem rád za protikuřácký zákon a užiju si čistější vzduch na sportovních akcích nebo v restauracích. Proč to ale muselo přijít takovým způsobem? Uznávám, že na západ od nás také nevymysleli lepší způsob než zákaz a regulaci a tak jsme pro jedenkrát okopírovali aspoň něco trochu smysluplného. Jako bod A je to fajn, jen mi schází bod B. Přidali jsme jeden další zákaz v zájmu dobra. Kolik dalších zákazů v zájmu dobra přijde? 

   Páni poslanci udělali zákon v zájmu "lidu". Stačilo málo a tento zákon v zájmu "lidu" mohl být výkladní skříní parlamentu. A tím málo mám na mysli bod B - osvětu. Mnoho lidí dostane rakovinu plic nebo jiné onemocnění v souvislosti s kouřením. Finance vydané na léčbu mohly být použity na jiná onemocnění. A tak bych mohl pokračovat. Bohužel to skončilo u výroků typu Kouření není normální, kuřáci omezují nekuřáky a zaměstnanci v restauracích trpí. Každá akce vyvolá reakci, kterou v tomto případě jsou opačné věty. Daně z cigaret vám nevadí, omezujete svobodu kuřáků, uděláme si vlastní kluby ...

   Tak si kladu otázku. Je opravdu složité před schvalováním zákona i v jeho průběhu udělat větší osvětu? Proč dávat na krabičky ošklivé obrázky, pokud není cílem vytvořit trh pro výrobce obalů na tyto krabičky. Proč máme potřebu něco zakazovat, regulovat a každou situaci řešit zákonem do posledního detailu? Pokud zakážeme kouření v restauracích, ale před ní je to již dovoleno, není to o škodlivosti. Je to pouze o místě. Když si kuřák nezapálí u piva s přáteli a přijde domů k dětem a tam dožene svůj deficit, je nám to jedno? Protože to nevidíme za zavřenými dveřmi? 

   ANO, JSEM RÁD, ŽE BYL ZÁKON SCHVÁLEN

   Přesto zkusím sám za sebe udělat několik malých bodů B. Znám ve svém okolí mnoho kuřáků a možná ani jednoho, který by řekl:  Kdybych se mohl vrátit v čase, začal bych znova. Nebudu vítězoslavně vykřikovat Konečně vám to zakázali - zaplatíš za to, že jsi kuřák.  Snažím se pochopit je a vysvětlit, že tato restrikce je možná jen jedna z cest jak mohou bojovat se svou závislostí.

Paradoxně se s tímto zákonem možná zvýší moje tolerance ke kuřákům.

A třeba se díky tomu zvýší jejich tolerance ke mě jako nekuřákovi. Díky tomuto zákonu se snažím dívat na toleranci mezi lidmi jinak. Ať už půjdu se svým psem, pojedu autem nebo se budeme vesele a hlasitě bavit v restauraci.

Nechci se dočkat situace, kdy v zájmu "lidu" bude schválen zákon na ochranu proti pejskařům, řidičům, vegetariánům ... a uslyším slova - zaplatíš za to, že jsi pejskař, řidič, ...