Odešel

Kolikrát se musíme rozloučit, abychom pochopili to co víme? A jsme schopni to někdy pochopit? Věřím, že ano.

Každý den se setkáváme s koloběhem života, byť ne osobně. V médiích, prostřednictvím našich známých a přátel sdílíme nepřímo narození i smrt. A bereme to jako součást života. Ať se jedná o oběti ve válkách, nemocné, kteří podlehli zákeřným chorobám nebo oběti dopravních nehod. Každá tato smrt nás ovlivní na okamžik, než je překryt další událostí, ať radostnou, společenskou, politickou nebo jinou. Když odejde osoba, která je známá, např. Květa Fialová nebo Jan Tříska vnímáme to intenzivněji.

Necelé dva týdny zpět jsem byl pracovně s mým kolegou, který krátce poté odešel. Neumím si představit bolest jeho blízkých ani otázky, na které již nikdy nepřijde odpověď.

Musíme dostávat tyto morové rány, abychom si uvědomili, to co víme? V našich životech jsou lidé, kteří si zaslouží část našeho času. Rodina, přátelé, kolegové nebo pro nás neznámí lidé, kterým můžeme dát kousek svého času. Pokaždé smutné události si říkám, že přece mohu věnovat několik minut denně těmto lidem. Protože vždy nás dožene čas v budoucnu. Budeme mít možná den nebo dva týdny, které bychom mohli věnovat blízkým.

Otázkou je, jestli nebude pozdě.