Ačkoli jsem viděl několik upoutávek, neměl jsem v plánu sledovat projekt České televize. Ke sledování jsem se dostal "náhodou" a těším se na druhou část. Takto si představuji službu veřejnoprávní televize. I přes výtky kritiků.
První díl Marie Terezie jsem sledoval jen díky tomu, že jsem divákem Událostí a zůstal mi tedy naladěn program ČT1. Nejsem náctileté děvče ani jsem nikdy nebyl a z tohoto důvodu je pro mě hlavní role Vojty Kotka spíše odrazující než přitahující okolností. Nemám v úmyslu hodnotit jeho herecké výkony ani v uvedeném snímku ani v jiných rolích. Upoutávky mě nenalákaly, ani herecké obsazení v nich. Nakolik jsem byl příjemně překvapen, když jsem se "zakoukal" do koprodukčního díla 4 zemí.
Asi z důvodu jiných večerních činností jsem neviděl úvodní scénu a proto tuto nemohu hodnotit. Co mě velmi příjemně překvapilo, je odvaha s jakou se do projektu pustila Česká televize. V době, kdy největší sledovanost na konci roku má pořad Karla Šípa, je podle mého názoru evidentní, že veškerých reality show a hudebních soutěží je moc. Česká televize je "živa" z koncesionářských poplatků, jak často s oblibou zmiňují její kritici. A proto by měla nakládat s financemi o to hospodárněji. Pokud chtěla natočit film o Marii Terezii, myslím, že byly dvě možnosti. V rámci rozpočtu použít existující kostýmy a většinu exteriérů udělat na českých zámcích. Byl by z toho kočkopes, který by zajisté sklidil oprávněnou kritiku. Česká televize se vydala jinou cestou. V koprodukci s dalšími našimi sousedy byla možnost dosáhnout na kombinaci českých i zahraničních herců, exteriérů a to vše v režii, která také není česká.
Ve všech diskusích je evidentní, že se nejedná o dokument, který přesně popisuje historická fakta. A to nebylo ani cílem. Podařilo se ukázat, že již doba Marie Terezie byla plná intrik a politických handlů, jak je známe i dnes. Lidé měli svoje osobní zájmy, které povyšovali nad zájmy celku. Dcery byly vnímány hůře než synové, coby dědici trůnu. A alkohol a sexuální praktiky jistě také do této doby patřily.
Souhlasím s tím, že příběh byl zpracován s jistou mírou kalkulu vůči sledovanosti. Ale o tom snad veřejnoprávní televize má být. Kostýmy, exteriéry a svým způsobem romantický příběh dokázal přitáhnout zájem i generací, které by se jinak o uvedené nezajímaly.
Má snad Česká televize točit nízkonákladové pořady, které propadnou v konkurenci s komerčními televizemi a poté kritici koncesionářských poplatků budou křičet oprávněně? Nebo naopak vynaložit velké prostředky na produkci filmů, které budou dobově přesné, avšak nikoli divácky srozumitelné a vhodné pro debatu několika málo historiků?
Podle mého názoru Česká televize již na začátku počítala s vlnou kritiky a rozporuplných reakcí. Ale je to naše historie a začalo se o ní hovořit ve veřejném prostoru. Kolik mladších nebo starších ročníků vědělo něco o Pragmatické sankci? Nyní je jistě procento výrazně vyšší a zajímalo by mě, nakolik vzrostlo uvedené slovní spojení v internetových vyhledávačích.
Takže za mě, Česká televize, jedno velké ANO.
