Mnoho let jsem žil v domnění, že mám pouze jednoho sourozence. Když jsem četl knihu 1984 od G. Orwella, bylo to děsivé čtení. Nějak tak jsem si představoval KLDR a byl jsem rád, že mě se to netýká. Opravdu se mě to netýká?
Kdysi jsem slyšel rčení o tom, jak přesvědčit lidi. Pokud chcete, aby lidé něco udělali, musíte je přesvědčit, že to udělat chtějí. Samozřejmě existuje mnoho stimulů, jak ostatní přesvědčit k vykonání něčeho. Sliby, protislužba, peníze či hrozby. Lidé to poté sice udělat chtějí, ale jejich motivace trvá přesně tak dlouho, jak dlouho trvá ona pozitivní či negativní motivace. S ukončením stimulu končí i to, co daný člověk vykonával. Proto je lepší cestou přesvědčit lidi, že to udělat chtějí.
Uvedu jednoduchý příklad. Vlády mohou zvyšovat daně, hrozit sankcemi či vězením a samozřejmě to bude mít nějaký výsledek. Nebo vysvětlit lidem, že daně jsou prospěšné, pomáhají společnosti jako celku a že společně se existuje lépe než každý sám za sebe. Cíl stejný, motivace různé a výsledek bude také rozdílný.
Když zastavím 100 lidí na ulici a zeptám se jich, kde byli včera a minulý týden, co mají rádi k jídlu, jaké mají zájmy a o čem si povídají s blízkými, výsledek očekávám asi následující. 90 lidí mě pošle mezi ryby, 9 ze sta mi slušně vysvětlí, že se se mnou nechtějí dělit o svoje soukromí a třeba jedna dáma mi odpoví v domnění, že o ni projevuji zájem jako muž. Tudy cesta nevede. Tak to uděláme jinak. Na internetových stránkách vyhledáváme co nás zajímá a vyhledávač nám záhy začne nabízet podobné produkty. Zapneme si navigaci a odešleme na nějaký server informace o našich cestách. A v obchodě si pořídíme zákaznickou kartičku a pokud pravidelně nakupujeme dětské pleny, později kojeneckou výživu a hračky, abychom v průběhu let kupovali růžové dětské oblečení, jsme pro obchodníka otevřená kniha. Sice to je Velký bratr, ale nikdo mi nezakázal jezdit podle mapy, informace hledat v knihách a nakupovat bez "výhod" plynoucích ze zákaznické karty. I když je to tak těžké, nevyužít akční slevy na žrádlo pro našeho domácího mazlíčka, které nám přišly přímo do mailu.
A tak se velký bratr v zájmu našeho dobra rozhodl obohatit naše životy ještě více. Proč bych si měl za 10, 20 nebo 50 korun kupovat los, když mohu zadarmo přihlásit do loterie účtenku? A nyní se můžete zeptat, v čem je tato loterie jiná proti výše uvedeným situacím? Pouze jsem se podělil o informaci, že tento nákup patří kokrétně moji maličkosti, stejně jako když mám zákaznickou kartu z potravin. A přes aplikaci je to přece tak jednoduché. Pro systém Android byla schválena, pro telefony od firmy Apple nikoli. Aplikace vyžadovala například informace o vašich telefonních hovorech. K čemu to bylo potřebné v případě účtenkové loterie, kde jsou všechny potřebné informace sděleny uživatelem? A pokud byl tento požadavek z aplikace odstraněn, jak poznám, zda tam zase nebude vrácen? Nebo jiný? Případně v jiných aplikacích a u jiných systémů, které hlavně zákazníkům "ulehčují" život?
Velké téma v naší společnosti je nízká porodnost. Ale já se toho již nebojím. Mám pocit, že přestože mám jen jednoho sourozence, tak se to brzy změní. Všichni budeme mít brzy hodně hodně bratrů. Velkých bratrů.
