Jedním typem zákonů jsou ty fyzikální. Když člověk zakopne, tak s velkou pravděpodobností i upadne. Nemusí znát gravitační zákon ani zákon o setrvačnosti a přesto je dodržuje. A druhým typem kupodivu není GDPR, ale selský rozum.
K první skupině zákonů jsme se dostali do kontaktu nejen na základní škole ve fyzice, ale již svým narozením. Výhodou těchto zákonů je, že je člověk nestvořil, nýbrž pouze popsal. A tak platí pro všechny, neexistují zde výhody pro vybrané skupiny lidí a ani se nemění podle aktuálních nálad vrchnosti. Kdo chce doběhnout dále, vyskočit výše nebo být lepší ve fotbale, musí se podřídit zákonům jako ti ostatní. Zkrátka papírovou kouli velikosti tenisáku nehodíme dále než železnou, přestože se budeme činit. Píši o zákonech, nikoli fyzice a proto vynechávám detaily gravitace na Zemi vs. na Měsíci, odpor vzduchu vs. vakuum apod. Tyto zákony respektujeme ze dvou důvodů:
1, nemáme moc na výběr :-)
2, nikomu nenadržují - fyzika nezná kvóty, dotace nebo modré majáky poslanců
A druhým typem zákonů je selský rozum. Mohu sousedovi krást jablka ze stromu i když to zákon zakazuje, ale je zde riziko toho, že mě někdo načapá a potrestá. Ovšem pro pár jablek v hodnotě 100 korun se asi soused soudit nebude a tak si mohu sklízet jeho úrodu dále. Když se tento nešvar rozšíří, vyrobíme zákon na ochranu jablek souseda, úřad a dohledové orgány, nové soudy a tresty. Sice to bude finančně náročné, ale může to přinést své ovoce, nyní nikoli ve formě jablek. Cílem všech těchto represivních složek nebude zájem vymýtit tyto zlodějíčky, jelikož by jim zanikly teplé posty. Proto se roztočí kola na další ovoce, vyhazování odpadků a plivání na zem, zákaz vyjadřování svého názoru na ostatní, jelikož je to diskriminace a úřad bobtná a vliv vrchnosti roste.
Přitom stačí tak málo. Fyziku nechat tak jak je, stejně nemáme na výběr. A ta ostatní pravidla nechat na lidech. Pokud je Franta pitomec a dělá bordel a kravál, tak pro něj nebude v hospodě místo u stolu štamgastů. A když bude v koutě o samotě srkat svoje pivo, bude mít čas přemýšlet, zda mu to stojí za to. Řezník může šidit své zákazníky, ale trpělivost má své meze a lidé jsou sdílní. Důvěra se lehce ztrácí a těžko získává zpět. Jestli Anička s Tondou měli milostný románek za stodolou, nepotřebují GDPR, aby je to uchránilo před drby místních matek. Anička to říci nechce, jelikož by dostala doma sekec mazec a Tonda by se tuze rád pochlubil, ale rozmyslí si, jestli mu to hrdinství stojí za to, že příště bude za stodolou sám.
Lidé nechtějí mít zákon na ochranu všeho, kameru na každém rohu a čip v mozku. Lidé chtějí normální život s radostmi, které s sebou nesou i strasti. Nevolím politiky, kteří mě podvedli, nekupuji zboží, které je šizené a nezlobím se na lidi, kteří mi říkají svůj názor. Nelze nařídit lidem milovat uprchlíky nebo ateisty. Být politicky a jinak korektní, genderově vyvážení, mee to apod. neznamená, že jsme se změnili. Jen svůj názor neříkáme nahlas. K tomu vedou zákony s paragrafy. A když mám zakázáno Frantovi říci 5 x že je blbec, tak pošesté mu jednu střihnu. A tohle není cesta, i když na to máme zákon.
PS: pokud každý zákon nebo aspoň každý stý zákon zlepší kvalitu života, tak již žijeme v ráji. V Česku máme více než 1,5 miliónu zákonů a norem. Není to dokonalý svět???
