Mediální dění kolem Jiřího Kájínka utichlo a zřejmě žije život běžného občana mimo vězeňskou celu. Má však právo na to, vystupovat jako celebrita a je to správné? Já si myslím, že ano.
Po světě běhá mnoho lumpů, někteří z nich si užívají zamřížovaného slunce, jiní se tam opakovaně vrací a odcházejí a někteří zajisté žijí slastný život na svobodě. Jiřího Kájínka netřeba představovat. Je to člověk, který se živil kriminální činností, byl odsouzen, zavřen a také propuštěn v rámci prezidentské milosti. Asi by bylo bláhové věřit tomu, že se někdy dočkáme světa bez zločinů, kde si všichni budou pomáhat a žít v míru. Samozřejmě existují dvě linie tohoto vidění světa. První je komunismus, který slibuje něco, čemu ani propagátoři nevěří, ale je to hezký výtah k moci a materiálním statkům. Druhý směr je víra. Věřící věří a jsou ochotni konat dobro v zájmu celku. Jestli jejich směr je ten správný se asi nedozvíme a pokud ano, bude pozdě ateismu litovat. A mezi těmito dvěma světy je ten třetí, náš. Svět s lidmi hodnými i zlými, zdravými a nemocnými, pomáhajícími i lumpy.
Každá společnost je víceméně postavena na jednoduchém pravidlu. Co není zakázáno, to je dovoleno. Různé společnosti mají různou míru restrikcí, ale řekl bych, že v podstatě USA i Severní Korea stojí na stejných principech. Rozdíl je v tom, že v USA je dovoleno mnohé, třeba i držení zbraní apod. na rozdíl od KLDR, kde s nadsázkou řečeno, je dovoleno snad jen dýchat. A tím si také nejsem zcela jist.
Takže Jiří Kájínek je tady s námi. Nějak máme zakódováno v genech sympatizovat s uličníky a tak opakované útěky Kájínka byly spíše obdivovány nežli odsuzovány společností. Tento asi veřejnosti nejvíce známý vězeň byl opakovaně chycen a potrestán v rámci zákonů. Jeho mediální obraz budoval již novinář Josef Klíma. Nakolik chtěl bránit případné křivdě a nakolik to bylo mediálně zajímavé, nedokáži posoudit. Takže Jiří Kájínek se stal "celebritou" mediálního prostoru již během svého pobytu ve vězení. To, že nabyté zkušenosti dokázal využít po svém propuštění, je pouze jeho šikovnost.
Jiřího Kájínka znám pouze z médií, stejně tak jako veškeré informace, proto můj pohled jistě bude velmi subjektivní. Po jeho omilostnění prezidentem naskočila na tuto vlnu TV Prima s dokumentem o Kájínkovi. Je to komerční televize a má právo takový pořad natočit. Jiří Kájínek opakovaně o sobě prohlásil, že páchal trestné činy, jediné co popírá je vražda. Přesto za ni byl odsouzen a odpykával si trest. Na svobodu se dostal v souladu s platnými zákony a proto má, podle mého názoru, právo zařadit se zpět do společnosti. Nebyl jsem s ním na žádné besedě ani autogramiádě. Nevím, zda spáchal vraždu či nikoli. Jeho "historky" z vězení jsem poslouchal v dokumentu. Možná byly přibarveny, možná byly přesné. Rozumím i tomu, že trávit čas mezi čtyřmi stěnami je psychicky náročné a proto se dějí situace, kterými si vězni snaží "zpestřit" pobyt. Pro člověka zvenčí to může vypadat zvrhle - Kájínek např. popisoval historku s masovým vrahem Roubalem - přesto i lidé za mřížemi mají určitá práva.
V jakékoli společnosti bude téměř tolik názorů, kolik je v ní lidí. Proto nikdy žádný systém nemůže být akceptován všemi bez výhrad. Mám tedy dvě možnosti - snažit se změnit pravidla / zákony, ať se týče rychlosti na silnicích, milostí, výše pokut a sazby vězení za určité delikty. Nebo budu akceptovat pravidla, které ve společnosti platí a s tím i tresty.
A proto, jestli Jiří Kájínek dělá besedy a má posluchače, nebo s ním někdo natočí dokument, případně si koupí mercedes nebo škodovku, má na to právo. Kéž by soudy vynášely zvolení soudci. A pokud se nám to nelíbí, udělejme změnu ve volbách. Ale ne na ulicích s klacky v rukou.
