Bez práce nejsou koláče. To platí ať chceme nebo ne. Investice nejsou bezpracné a stejně tak neexistuje tzv. pasivní příjem. Když chceme zúročit naše finance, musíme něco udělat. Vložit peníze do banky, nemovitostí,umění ...
V první části jsem se zaměřil na to, proč investovat do sebe. Je to první a nejdůležitější krok. Pokud jsme zdraví, v pohodě fyzicky i mentálně, umíme odpočívat a máme přátele, jsme schopni vydělávat peníze a ty dále investovat. A je mnoho způsobů. Zde máme několik bezpečnějších, konzervativnějších nebo trochu odvážnějších způsobů.
Investice vždy nese nějakou míru rizika.
Mnoho lidí si neuvědomuje tuto základní skutečnost. Praví se, že jisté jsou pouze smrt a daně a u toho druhého si nejsem jistý. Tak se často setkávám s tím, že lidé svoje peníze investují tak, že je to na "jistotu". Na jistotu nevěřím, věřím pouze na větší nebo menší míru rizika a větší nebo menší pracnost.
Reality, umění nebo starožitnosti? Jsou různé způsoby jak zhodnotit naše finance. Jedna z nich jsou nemovitosti. Bydlíte v nájmu, můžete se kdykoli přestěhovat bez starostí s prodejem, je vám jedno kolik nemovitost stojí? Proč bychom si měli vzít hypotéku, zadlužit se, dělat si starosti? Protože je to investice číslo jedna. Lidé od nepaměti chtěli a potřebovali střechu nad hlavou. Vlastní nebo ne, ale vždy to byla a bude jedna ze základních potřeb. Když to je něco co potřebuji, proč si to nezařídit podle svého? Pokud mám platit nájem, proč raději nesplácet hypotéku? Když je nám 20 let, neřešíme co bude v padesáti. Pokud v padesáti máme vlastní nemovitost, která je bez dluhů, můžeme v ní zůstat bydlet, prodat ji nebo pronajmout. Když v padesáti bydlím v nájmu, mohu věřit, že pokud platím včas, starám se o nemovitost majitele a jsem dobrý nájemník, nechá mě tam bydlet i nadále. Samozřejmě si to zaplatím. A svým dětem nic nezanechám. Ani nemám možnost prodat byt, nastěhovat se do nájmu a peníze z prodeje si užít. Kolik dvacetiletých si pořídilo garsonku, ve 30 se přestěhovali do většího bytu a garsonku začali pronajímat a nakonec postavili ve 40 dům a 2 byty přenechali dětem či pronajímají? Existují. Investovali čas, peníze a riziko ztráty hodnoty. Přesto je to relativně jistá hodnota. V oblasti kde bydlím, se prodávaly před 15 lety pozemky za 100 korun / metr. Před 13 lety 200 korun / metr. Dvojnásobek, který mnoho lidí odradil. Za stovku bych to koupil, ale za 200 už ne, to si řeklo mnoho kupujících. Jedni sousedi nakupovali za 100 i za 200. A mnoho mnoho metrů. Před 10 lety stál metr 400, nyní stojí 1.000. Stačí vyjet do Olomouce a s cenou 1.000 korun za metr vám závidí. Olomouc - 1.600 až 2.000. A mohl bych pokračovat. Pozemky nelze vyrobit. Můžete udělat více aut, kopií knih a softwaru. Ale pozemek má svoje metry a nelze natáhnout ani zkrátit. Jedině postavit panelák, mrakodrap ... Nicméně kupujte a investujte jen do toho, čemu rozumíte nebo co jste schopni pochopit. Koupit pozemek v Praze s vidinou násobku zisku za 10 let je hezká představa, ale pokud neznám okolí, poměry, infrastukturu apod., investuji do budoucího problému.
Umění - mít doma Mona Lisu je určitě terno a prodat ji, by nám zajistilo pohádkové jmění. Překvapuje mě, kolik lidí léta a léta šetří, aby si koupili zaručený originál, který za 5 let prodají se 100% ziskem. A ten "znalec", který jim to zařídil, si vzal férovou provizi. Skvělé. Vzpomenete si pár týdnů zpět, jak známí umělci nakoupili za nemalé částky umělecká díla? Nebo když zesnulý europoslanec Ransdorf narazil na super nabídku obrazů v zahraničí? Vždyť stačí selský rozum. Pokud je investice tak výhodná, proč to někdo nabízí mě a nekoupí to sám, jestliže to obratem prodá se ziskem 10% a za pár let se ziskem 100%? Nebo na půdě objevený dosud neznámý obraz od Picassa nebo Zrzavého. Pokud nejsem znalec - a to já osobně nejsem - nezbývá mi než věřit, že je to tak jak mi někdo říká. Proto nechám obrazy galeriím nebo boháčům, kteří chtějí mít krásný obraz na zdi. A pokud je to padělek, pořád je krásný.
Starožitnosti - mohou být dostupnější i pro běžné smrtelníky. Když zdědíte po babičce chalupu a masivní dřevěný nábytek, který vydržel 100 let, vás neosloví, jistě najdete kupce. Pokud naopak nakoupíte, myslím, že i laik dokáže rozeznat dub od překližky. Pokud jste kutil, máte rádi dřevo, kupte si stůl, postel nebo truhlu pro radost. Zkuste ji prodat, uvidíte, jak jste na tom a můžete se realizovat. Za několik tisíc máte hmatatelnou věc, která vám dokáže udělat radost a jste schopni ji prodat se ziskem nebo malou ztrátou. Šperky - se samozřejmě výhodně nenakupují před supermarketem od spoluobčanů z jihu evropy, kteří zrovna potřebují peníze a proto jsou ochotni prodat zaručeně pravé zlato s českými granáty za zlomek ceny. Když navštívíte několik aukcí nebo starožitnictví, zjistíte jaké jsou ceny, pravost se dá za poplatek ověřit a můžete mít šperk, který bude vaší manželce dělat společnost na plese nebo za pár let najdete kupce a vygenerujete zisk. Ale jak jsem psal výše: kupujte a investujte jen do toho, čemu rozumíte nebo co jste schopni pochopit. A to starožitnosti a šperky mohou být.
Nebo si kupte budoucího veterána. Samozřejmě nemám na mysli vojáka, který se chystá v příštím roce na misi. Vyberte si vůz, který již nyní je na trhu atraktivní. Pečujte o něj, užívejte si ho a za pár let si najde nového kupce. Nikdo již nevyrobí Pragovku ani válečného "brouka". A vždy bude dost zájemců o automobily, které jsou v menších a menších počtech. Stačí se podívat na dnešní ceny vysmívaných trabantů, podívejte se kolik stojí první felicie / ne ta porevoluční / a stejně tak začíná být zajímavá Škoda 1000 MB a jiné. Je jednodušší vzít kamaráda automechanika než najít znalce umění. Proto kupujte a investujte jen do toho, čemu rozumíte nebo co jste schopni pochopit.
Takže příště 3/3. Bankovní účty, akcie, Bitcoin, měny nebo zlato.
