Chtěl bych říci, že mě překvapuje, kolik lidí je ochotno diskutovat o vystoupení z EU a o tom, jak dříve bylo lépe. Nepřekvapuje. Ekonomika roste a nejsme šťastnější, tak proč bychom měli mít radost z EU, která je plná chyb?
Je to pár dní zpět, kdy jsem dostal dotaz, zda je lepší být v EU nebo z ní vystoupit. Zda je lepší mít euro nebo korunu. A proč. Byl jsem za to velmi rád. Myslím si, že otázka je vždy lepší, než mít rovnou jasno. Na otázku přichází odpovědi a obě strany si tříbí názory. A jelikož tazateli je kolem 25 let, přišlo mi logické, že nemá úplně jasno. Ale jasno má mnoho starších lidí. Bohužel. Tak tedy nyní v krátkosti k EU. Demokracii a svobodu slova možná někdy příště.
EU - neboli Evropská unie, vznikla po druhé světové válce jako Evropské společenství uhlí a oceli a následně se změnilo na EHS - Evropské hospodářské společenství. Přestože Německo bylo zničeno nebo možná právě proto, vzniklo společenství jako dohled nad německým zbrojením. Takto v krátkosti ke vzniku.
Pokud se podívám na EU z dnešního pohledu, jedná se o byrokratický kolos, který má spousty chyb. Existuje zde morální hazard, to znamená, že úředníka zajímá více jeho mzda než prospěch celku apod. Stačí si vzpomenout na europoslance Ransdorfa, který si pouze "píchnul" příchod, aby měl nárok na slušný příspěvek a hned šel pryč. Nepochybuji o tom, že tento princip nebyl výsadou českých europoslanců. A tak bych mohl pokračovat. Ano, to horší vždy rezonuje více. Stačí si představit televizní noviny na komerční televizi. Pokud by probíhaly stylem, mladík uvolnil místo v tramvaji starší paní, dnes se nestala žádná vražda a v nákupním centru se dnes nekradlo, vzaly by tyto zprávy se sledovaností jasný směr.
Takže bod číslo 1: negativní je vždy více slyšet, vidět a více rezonuje. Proto Ransdorf byl lepší sousto pro zprávy než absolutní většina těch europoslanců, kteří vykonávali svou práci - napadne nás, jsou přece za to placeni. Ano, ale ty negace tvoří mínění.
Bod číslo 2: zpíval o tom Pavel Dobeš ještě za dob mého dětství. Snad si pamatuji správně text - mandarinky v ananase, pokaždé, když dobírá se, jenže po nějakým čase, každý prevít přejídá se, co je doma, počítá se, ale neláká. Ano, co je doma, to se počítá. To že máme elektřinu, světlo, teplo, teplou vodu a internet, bereme jako samozřejmost. Stejně tak čerstvé pečivo každý den na dosah ruky. A mohl bych pokračovat. Nevnímáme to, jako něco extra. Do chvíle, než přijde vítr, nejde elektřina a přestane téci voda. Stačí pár hodin a zjistíme, jak nám chybí to, co považujeme za samozřejmé.
Bod číslo 3: jsou společenství a společenství. Nebo adresy a adresy. Případně místa a místa. Hráč okresního přeboru by chtěl být ve Spartě a hráč Sparty v Realu Madrid. Stejně tak butik z Pařížské netouží otevřít si pobočku v Suché Lozi a Kubánci z Karibiku jezdí na Máchovo jezero výrazně méně než my do Karibiku.
Vrátím se na začátek a ke zrušení EU na půl roku. Doufám, že až jednou budeme venku z té hrozné Evropské unie, tak to bude podle mého nadpisu. Na půl roku. To bychom vydrželi a otevřelo by nám to oči. EU je prestižní klub. Jakmile jsme se tam dostali, vidíme i ty vady na kráse, které má každé společenství, adresa nebo místo.
I v Realu Madrid mají své trable, tak jako v Pařížské ulici nebo v Karibiku. Takže EU je takový náš Real Madrid, se sídlem v Pařížské a tréninky na Kubě. Každý má právo z tohoto klubu odejít, jelikož přede dveřmi čeká fronta jiných. Ale když z toho klubu odejdeme, cesta zpět nebude, případně velmi kostrbatá. Nejsme Anglie, která je velmoc. Hráč z Chelsea může odejít - tak jako Petr Čech a najde uplatnění v jiném prestižním klubu. Ale co když je to hráč na lavičce, který moc gólů nedává a jen kritizuje? Pokud tam sedí, tak má aspoň být oporou týmu a trénovat více než ostatní. Když bude jen kritizovat a nakonec odejde, jak to dopadne? Po odchodu zjistí, že na něj nikdo nečeká s otevřenou náručí a společnost, kterou opustil zjistí, že bez něj je lépe. Tak jako to poznalo mnoho politiků, zaměstnaců a jiných lidí.
Takže když už nedáváme góly, nepočítám-li ty vlastní, sedíme na lavičce a nejsme extra oporou týmu, aspoň buďme rádi, že sedíme na lavičce. Dříve, než zjistíme, že mandarinky v ananase, které nám EU dávala /třeba formou dotací, když jsme čistými příjemci narozdíl od plátců jako je Německo a jiné státy/ se nám přejedly. Může se totiž stát, že budeme sedět za branami stadiónu a žmoulat slupky z mandarinek, které si koupíme za vydřené peníze. A budem koukat, jak "naše" mandarinky zaplacené EU baští nějaký vděčný Turek nebo Albánec. A my budeme mít možnost založit si vlastní prestižní klub třeba se Somálskem a Běloruskem. Přispívat jim na mandarinky v ananase a poslouchat jejich kritiku, jak se s námi mají špatně.
