Chvála průměrnosti

 Zaregistroval jsem v tisku, že opět se uvažuje o zavedení pokut dle výše příjmu. Jistě je to lákavé téma na politické body. Ten kdo vydělává více by měl platit více - to je známá mantra solidarity. 

   Kde je hranice mezi solidaritou a demotivací? Jeden příklad za všechny. Budu vydělávat 100.000 korun měsíčně a můj kamarád 20.000 korun měsíčně. Udělal jsem ze sebe na chvíli aspoň virtuálně osobu s velmi vysokým příjmem. Když položím dotaz lidem ve svém okolí s uvedenými platy a budu chtít, aby mi doplnili k této částce profesi, tipuji, že člověk s vysokou mzdou bude zařazen do kategorie umělec, ředitel, majitel firmy, možná lékař či právník. V druhé kategorii by se možná zařadil dělník, prodavačka nebo pracovník v sociálních službách. 

   Jsem zastánce toho, aby lidé byli pokud možno dobře ohodnoceni za svou práci a dělník s lopatou si své peníze jistě vydělává těžkou manuální prací. Na druhé straně, lékař či majitel firmy se na svoji pozici vypracoval studiem, vzděláváním a prací, která je pro společnost neméně důležitá. Často investovali na začátku své kariéry nebo budování firmy mnoho svého času a vlastní peníze, s výsledkem nejistým. A tento lépe vydělávající zaměstnanec či podnikatel přispívá do společného systému více než uvedený dělník nebo prodavačka. Z 20.000 zaplatí státu kolem 4.000, ze 100.000 zaplatí cca 29.000. Nejen je ta částka absolutně vyšší, ale z platu, který je 5 x větší zaplatí téměř 7 x více. Zdravotní péči, silnice i jiné statky využívají stejně. Solidarita, souhlasím. 

   A nyní si uvedený ředitel zakoupí auto. Pokud má možnost vybere si dražší vůz než prodavačka.. Oba dva zaplatí DPH, samozřejmě % z pořizovací ceny a tedy z dražšího auta zaplatí více. Opět do systému. A stále s tím souhlasím. A nyní se podívejme na pokuty. Vyděláváš více, budeš platit větší pokuty. Máš na to. Zde už se můj pohled dostává na uvedenou hranici demotivace. Kam posuneme tuto myšlenku dále? Vyděláváš více, budeš účastníkem nehody se zraněním chodce. Tak ti dáme nepodmíněný trest. Přece vyděláváš více. A následně bych to převedl i do sportu. V minulém roce spadl Baník Ostrava z první ligy do druhé. Pokud se chce dostat zpět, musí na sobě rok makat a umístit se na špici v druhé lize. Motivace k lepšímu výkonu. Myslím, že bychom to měli změnit. Pokud bude hrát ve fotbalové lize tým z prvních příček s týmem, který je ve středu tabulky a níže, mám jasné řešení. Slabší tým na začátku zápasu dostane vedení 2:0. Přece hraje se silnějším. Bude to více spravedlivé. Je důležité nebát se a začít. Potom už nás napadne spoustu kategorií, kde srovnáme pravidla správným směrem. Lékař, který pracuje na špičkovém pracovišti, vydělává více než méně schopný kolega. Co s tím? Ten horší se učit nechce. Mám řešení. Lepšímu snížíme plat, dáme vyšší daně, vyšší pokuty a zdražíme potraviny. Lékařskou péči si bude hradit. Jenže zde mám stále jedno ALE. Ale stále bude lepší a bude mít více pacientů. I zde jsem našel cestu. Pokud bude schopný neurochirurg, tak mu svážeme jednu ruku. A hle. Kde jsou jeho schopnosti? 

   Řešíme, kdo má větší a kdo menší plat. A já jsem našel cestu, jak může mít dělník plat stejný jako ředitel. I řediteli dáme 20.000. A aspoň nebude nikdo platit větší daně ani pokuty. I motivaci srovnáme. Už se na to těším, jelikož se přestanu učit anglicky a budu umět jako ostatní. Angličtinu totiž zakážeme.