Ve veřejném prostoru zabírá spoustu času výsledek voleb, sestavování vlády a budoucí prezidentské volby. Na to navazuje téma Topolánek na hrad a Dalík za katr. Mohlo by se zdát, že společnost je rozdělená. Opak je pravdou.
Znám mnoho lidí, kteří jsou ochotni pomáhat a nemluví o tom. Berou to jako samozřejmost. A takto to má být. Jediné co mě mrzí je to, jak málo prostoru je věnováno ne těmto lidem, ale tématům s tím spojeným. Je logické, že mediální prostor je aktuálně zahlcen politikou. K tomu se přidá nějaká nešťastná událost ať z našich krajů nebo zahraničí. Ale opravdu musí být téměř 100% času obsazeno takto kontroverzně? Potom to vypadá, jak jsme rozhádaná společnost a není v nás kousek dobra. Naštěstí je realita jiná, ač toho nejsou média plná. A proto si dovolím přispět svoji troškou do mediálního prostoru s jiným tématem.
Stát má na starosti svoje občany. Bezpečnost, infrastrukturu, zdravotnictví apod. na straně jedné, čili výdaje. Aby mohl tyto výdaje hradit, potřebuje daně. Ať jsou nazvány spotřební, DPH, zdravotní nebo sociální odvody, stále jsou to daně. Nemáme je rádi a většina z nás je respektuje jako povinnost s větší či menší mírou pochopení.
A potom máme něco, co platit nemusíme. Nikdo nás k tomu nenutí, nemůže to po nás vymáhat ani určovat výši. A přesto to funguje a možná lépe než uvedené daně. Jedná se o charitu. O víkendu byly zprávy opět plné politiky a jiných ne hezkých událostí ze světa. Mezi tím vším jeden spot o 14 letém chlapci, který při neštastné události spadl do drtiče a přišel o obě ruce. Neumím si představit, jaké to je pro něj samotného i pro jeho rodiče. Přesto působil velmi pozitivně a odhodlaně poprat se s tímto neštěstím. Nemám rád, když mě někdo nutí posílat měsíčně nějakou částku na charitu, kde je mezi řádky náznak, kdo tak nečiiní, je zloduch. Pomáhám podle toho jak, kdy a komu chci já. Vím, že mnoho lidí v mém okolí je na tom podobně, jen jsou to věci, o kterých se nemluví. Každý tak činí sám za sebe a ne kvůli mediálnímu obrazu. Případ tohoto chlapce mě nenechal v klidu a okamžitě jsem přispěl na moderní protézy. Nepochyboval jsem o tom, že je mezi námi mnoho lidí, kteří jsou ochotni pomáhat z vlastní vůle. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem se podíval na stránky Konta bariéry, jakou část z potřebných 1.200.000 korun se zatím podařilo vybrat. Je tam napsáno, že se podařilo vybrat celou částku během dvou dnů. Nevím kolik lidí přispělo ani jakými částkami. Jediné co vím, že se jedná o mnoho lidí, kteří se snaží pomoci někomu, kdo měl méně štěstí než oni. Jsem přesvědčen, že je mezi dárci i mnoho těch, kteří sami mají hluboko do kapsy a přesto dokáží pomoci. Tak jestli tento můj blog přispěje k tomu, aby se našlo ještě více bezejmenných dárců, splnilo to účel. Jelikož když jde do tuhého, dokážeme se spojit a pomáhat. A to bez ohledu na naše politické a jiné preference. Protože český národ má dobré srdce.
