ANO vyhrálo volby. ANO neklesají preference. ANO sestavilo vládu a ANO má premiéra. Politické strany vyčítaly ANO po jeho vzniku, že je nesystémové a nemá program. Vzaly si jako nosné téma antibabiše a jejich preference nerostou.
Naskýtá se otázka klasika, "kde udělali soudruzi z NDR chybu". Proč Piráti, SPD, STAN, TOP mají klesající nebo někdy podobné preference jako ve volbách? ODS se může "pochlubit" nárůstem preferencí, které jsou způsobeny odlivem od jiných pravicových stran, u nichž jejich voliči nemají jistotu, zda by nedali hlas straně, která skončí pod 5%.
Blíží se komunální volby a můj odhad je, že tyto strany dostanou políček od voličů. Předpokládám, že ANO uspěje, ČSSD si možná napraví pošramocenou reputaci z parlamentních voleb a ostatní budou používat slova, není to prohra a vzhledem k politické situaci a marketingu nesystémového hnutí, můžeme považovat náš výsledek za úspěch. Milé strany, pokud chcete rozhodovat a mít vliv na dění, je třeba sedět u správného stolu. Stačí si vzpomenout na KDU, která se dostala na jedno období mimo sněmovnu a nyní je jímá panická hrůza, že by se to mohlo opakovat. A proto se snaží zabojovat o voliče. Při hlasování o důvěře jsem zaznamenal, jak poslanec Juránek z KDU (pokud se nemýlím) vyjádřil svoje politování, že nejsou ve vládě. Podobně se vyjádřil předseda Bělobrádek, že je nikdo k jednání o vládě nepozval. Předseda ODS a jeho kolegové sice dostali nabídku, kterou ovšem nazvali víceméně formální a nikoli vážně míněnou.
A teď zpět k tématu antibabiš. Existuje Maslowova pyramida potřeb, která rozděluje jednání a priority lidí do pěti stupňů. První jsou základní fyziologické a tělesné potřeby. Potřebujeme jíst a spát a to je pro nás nejdůležitější. Pokud to nemáme, tak se dokáží i poslušné masy začít bouřit. Stačí se podívat do historie a mnoho válek a revolucí vzniklo i v úplně přísných režimech, pokud lidé neměli co jíst. Na druhém stupni je bezpečí. Stačí se podívat na současnou migrační vlnu. Pokud nemáte jídlo a bezpečí, jste ochotni riskovat život na volném moři a překonávat doslova tisíce mil. Další z bodů je potřeba lásky a sounáležitosti. Pokud máte první dva stupně, je těžké opustit rodinu a své blízké. Na čtvrtém stupni je potřeba úcty a uznání. Chceme být platným členem společenství. A nejvýše je bod o seberealizaci. Toužíme po kariéře, chceme něčeho dosáhnout apod.
A na kterém stupni je naše politická scéna? Myslím, že na nejvyšším. Mnoho politiků se pohybuje na svém vrcholu a touží po moci a možnosti ovládat jiné. A tak nevidí milióny voličů pod sebou. Strašení komunismem není pro mnoho lidí důležité, když mají pocit, že jejich práce není ohodnocena a necítí se bezpečně. Pokud rodina nemůže poslat děti na tábor, zaplatit jim obědy apod., tak je pro ně možnost žít v demokratické zemi příliš vysoko na pyramidě potřeb. A tak bych mohl pokračovat.
Mnoho politiků vysvětluje voličům, co se stane, když KSČM bude u vlády, jak je špatné, že Babiš to či ono apod. A stejně tak mnoho lidí v naší společnosti má ty nejnižší stupně pyramidy uspokojeny - mohou jíst a spát dle potřeb, cítí se bezpečně ve svých domech, mají rodinu a blízké a třeba i uznání v životě. A tak je pochopitelné, že mají potřeby pátého stupně. Seberealizaci. Možnost říkat co chci, mít svobodu cestování a žít v demokratickém systému. A dokud strany nepochopí tento jednoduchý systém hodnot a potřeb, tak bude mnoho lidí závidět více sousedovi jednu jitrnici, než královy plné stoly. Ten jim totiž v čase nouze hodí kost, ale soused svou jitrnici sní sám. Kolik lidí zajímá deficit státního rozpočtu ve chvíli, kdy dostanou přidáno ve své mzdě?
Takže pro Babiše není ohrožení Čapí hnízdo ani Kalousek s Fialou, dokud budou mít plnou pusu demokracie, zlodějů a návratu před rok 1989. Jediná hrozba pro Babiše číhá v tom, pokud se strany začnou zajímat TAKÉ o potřeby běžných pracujících lidí s průměrnou a nižší mzdou. Místo svých seberealizací ve jménu antibabiš. A nedokáži říci, zda jsou schopni z vrcholů pyramid tak nízko dohlédnout.
