Samozřejmě, že nikoli. Nejde o Babiše, Zemana nebo jiného politika. Ač jsem ani jednoho z nich nevolil, neočekávám výrazný nárůst mého životního štěstí v době, kdy tito dva pánové budou mimo politické vody. Je to o nás samotných.
Miloše Zemana jsem nevolil, nebyl jsem nadšený z jeho opětzvolení, ale respektuji volbu většiny. Nemyslím si, že každý jeho volič musí být vyššího věku s nižším vzděláním apod. jak se nám někdy snaží popsat jeho voliče různá média nebo osobnosti.
Andrej Babiš je na tom podobně. Dnes a denně se o něm můžeme dočíst nové kauzy, případně ty starší s novými fakty a názory. Když jsem dnes byl venku se psem, tváře mi pěkně zčervenaly a nějak pro mě nebyla důležitá pozice prezidenta, premiéra nebo předsedy senátu, ale měl jsem v hlavě důležitější politicko-geografické téma, třeba hrnek horkého čaje.
A když jsem byl v teple domova, vyskočila na mě dnešní dotační novinka alá Babiš. Předseda senátu Štěch nikdy nebyl můj šálek kávy, nerozdíl od Jaroslava Kubery. Ač jsem zarytý nekuřák, vždy jsem měl pochopení pro jeho pohled na svobodu jednotlivce. A stal se druhým ústavně nejvyšším činitelem. Přesto si nemyslím, že to nějak zásadně změní moje životní štěstí.
Kde je tedy zakopaný pes? V nás samotných. Jsem přesvědčen o tom, že každý má právo vyjádřit svůj názor a mít někoho rád nebo nerad. Věřím tomu, že nelze mlčet, pokud cítím křivdu, bezpráví nebo mám s něčím problém v rámci slušnosti. A tak neodsuzuji demonstrace s červenými kartami, trenýrky nebo transparenty s textem Babiš ... Jako každou akci následuje reakce, měla by i každá demonstrace nebo vzdor či kritika přinést alternativu. Jinak tomu lidé nerozumí.
Jsme- li věřící, můžeme si otevřít Bibli a dočíst se, jak svět válčil, lidé se zabíjeli, měnili se vůdci a vládci a stejně civilizace nedošla štěstí. Jsme-li ateisté, můžeme si otevřít učebnici ekonomie a dočíst se o konkurenci, kartelech a tržním selhání. V žádné literatuře neexistuje, udělejte to nebo ono a štěstí je zajištěno.
Jak jsem již uvedl, výkřiky typu "Zeman a Babiš pryč, vedou nás na východ", nestačí. Nechci žít v zemi Putina, KLDR, Číně nebo na Kubě. Nicméně ani na západ od nás, bez Zemana a Babiše není společnost jedna velká šťastná rodina. Ekonomicky i politicky silné a demokratické Německo již nechce svou Angelu. Francie, kde jsem měl možnost v Paříži minulý týden osobně zažít demonstrace, také nepůsobila jako ráj na zemi. Macron určitě nebyl v StB ani nebere dotace, stejně tak netahá Francii na Ukrajinu nebo dále na východ. A přesto volání po demisi, protesty, hořící barikády. USA bez Trumpa asi také nebudou lepším místem pro život než bez něj.
A tak se na chvíli můžeme stát "Ježíškovými vnoučaty", usmát se na lidi kolem nás, zvednout ze země papír, který jsme tam nehodili. Sice nebudeme mít v peněžence 100 korun navíc, možná i o nějakou stovku naopak budeme chudší, ale to neznamená méně štastní. A třeba budeme příkladem pro jiné. Mě osobně by hod dlažební kostkou do výlohy nebo zapálení kavárny štěstí nepřineslo. Ani zvolení Kubery předsedou mě nezahřálo tak, jak bych dnes ocenil ten šálek čaje a milé slovo v mrazivém parku.
