Slavnou katedrálu Notre-Dame v Paříži zasáhl požár. O tom musí vědět snad každý, vzhledem k mediální masáži. Asi to byla nešťastná náhoda, ale požár nerozlišuje mezi neštěstím a úmyslem. Jako když žháři zapálili kostel v Gutech.
Po zničení kostela v Gutech zavládl velký smutek a následně obrovská vlna solidarity. Díky tomu, se podařilo vybrat peníze a kostel opět postavit. Ano, jedná se o památku v řádech miliónů korun, narozdíl od Notre-Dame, ale Guty nejsou Paříž.
Jistě nikdo nepochybuje o tom, že se zvedne vlna solidarity, která zajistí velké finanční prostředky z celého světa. A to je podle mého názoru na těchto nešťastných událostech pozitivní. Lidé se semknou a jsou ochotni pomáhat. Tak jako francouzský miliardář věnuje 100 miliónů euro, tak může každý věnovat 1.000 korun nebo třeba 50 korun. V tuto chvíli nejde ani tak o výši částky, jako soudržnost.
Mnoho lidí přispívá na charitu a pochopitelně o tom nemluví, jak jsem zde na blogu psal nejednou. Lidé jsou různí a naštěstí je menšina těch, kteří mají pocit, že kostel v Gutech nebo Notre-Dame jsou sakrální památky a tak by na ně měli přispívat pouze věřící. Jsem rád za každou architektonickou stavbu, ať se jedná o modernu, chrám nebo mešitu. Je to v našem životě důležité. Ano, často můžeme slýchat hlasy, peníze jsou potřebné na nemocné, děti, matky samoživitelky apod. Svět je takový jaký je a vždy v něm bude spoustu radostí, ale také neštěstí.
A pokud hořící Notre-Dame spojuje lidi napříč kontinenty, má tento požár aspoň nějaký smysl. Narozdíl od hořících barikád a vandalismu v Paříži na konci minulého roku.
