- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Poznámka na úvod: Tento text se nezabývá tím, jak současnou situaci evropské státy řeší (na to se podíváme v příštím článku). A nerozlišuje mezi spotovým obchodováním a obchodováním futures.
A teď už vzhůru do Lipska.
Výrobci se "přihlásí na burzu" a deklarují ceny, za které jsou ochotni prodávat. Přihlášené zdroje jsou následně seřazeny vzestupně dle této ceny, a v tomto pořadí (tzv. merit order) "zapínány" podle aktuální/predikované poptávky. Právě na burze se rozhoduje o tom, které elektrárny poběží (někde se rozhodovat musí, poněvadž síť správně funguje jen když je výroba zhruba stejná jako odběr).
Jaké ono pořadí typicky bývá?
Jádro pudla je ve stanovení výsledné ceny elektřiny na burze: je rovna ceně posledního "zapnutého" (tzv. závěrného) zdroje. Tedy zdroje nejdražšího z těch aktuálně používaných.
Sám o sobě není systém pro nakupující nutně nevýhodný. Je-li zrovna teplá zima, během které hodně fouká, a poptávka po elektřině je plně vykryta větrníky a jádrem, může být cena na burze dokonce nulová. Jak se ostatně několikrát v historii stalo; kupříkladu německé obnovitelné zdroje se pyšní instalovanou kapacitou osmapadesáti Temelínů.
Jenže o jejich aktivaci rozhoduje příroda, nikoliv operátor. Dokonalou cenovou bouři tak vyvolá shoda banálních faktorů: bezvětří a vysoké ceny plynu.
Co se tedy stane ve chvíli, kdy je (na evropské úrovni) zapnuta první plynová elektrárna?
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!