Závislosti

Cukr, káva, limonáda. Závislosti. Docela moderní je zbavovat se jich, poukazovat na ně jako na nešvary. Jsi závislý?? hmm - měl bys s tím okamžitě něco dělat. Ale není to samozřejmě tak jednoduché. Co to jsou ty naše závislosti. Jak se s nimi potkat a jak je uchopit?

Dobrých dvacet let jsem kouřila cigarety. Začalo to někdy kolem 17 let na gymnáziu, mělo to příchuť dobrodružství a dospěláckosti. A taky mi to chutnalo. Hned první šluk staré Cley, kterou jsem našla u táty schovanou v pracovně, úplně seschlou z dob jeho studií a jeho neřestí. Tak jsem ji zapálila, když naši byli na víkend pryč a hned mi to zachutnalo. Žádný kašel, žádné dušení se. Rovnou slast. Pak jsem sice musela větrat celý dům a stříkat to různými voňavkami, vůbec jsem netušila, že se to tak zažere do vzduchu. A nejen do vzduchu, zažralo se mi to pod kůži... A po letech jsem potkala jednoho léčitele a ten mi řekl, ať přestanu kouřit. Hned teď. A já na to - to přeci nejde, jsem na tom závislá, budu mít různé abstinenční příznaky.. a tak jsem si mlela tuhle písničku dokola, v představě, že se jí ukolébám a budu si moct zapálit další trubičku. Jenže ejhle - léčitel se na mě podíval a klidným hlasem řekl:"Závislosti jsou nesmysly. Všechno záleží na tvý vůli, na tvém chtění a jestli dáš povel konec, bude konec a jestli dáš povel konec bez příznaků, bude konec bez příznaků. Žádné abstineční příznaky, žádné tloustnutí. Jsou to jenom kličky lidí, co s tím nechtějí přestat." Koukala jsem na něj užasle a řekla jsem si, zkusím ho poslechnout, přestanu a bez příznaků. A schválně, jestli měl ten člověk pravdu. Měl. Přestala jsem druhý den a od té doby nekouřím.

A teď další příklad. Před měsícem jsem se rozešla s přítelem. Byla to taková ta srdcervoucí láska, vášeň.. závislost. Takový ten vztah, kdy nemůžete pořád něco uzavřít, nemůžete se rozhodnout, chcete se vracet, bolí to jak čert. Včera jsem mu vracela poslední věci, hračky pro dceru. A přes všechna odhodlání, že to zvládnu, jsem to nezvládla. Brečela jsem potom dvě hodiny, bylo mi smutno, líto, že už ho nikdy neuvidim, bylo mi teskno a přicházely výčitky. Ani dvě hodiny tenisu nepomohly. Ani prášky na spaní, které neberu. A najednou jsem si vzpomněla na toho léčitele. A bylo mi to jasné. Zajetý kolotoč mých emocí, závislost na utrpení, závislost na trpělivosti, čekání. A v tu chvíli se mi ulevilo. Pochopila jsem a zadala povel "DOST" - rozchod s možností nových začátků. Úleva od zátěže chronického alkoholika .. ano .. taky závislosti. A ten povel funguje úplně steně jako s cigaretami.

Takže shrnuto podtrženo, pokud máte nějakou závislost, která vám škodí, o které víte, že ji prostě v životě už dál nechcete, řekněte silně dost a nasměrujte vítr do plachet s vyhlídkou na budoucnost. Plujte od té závislosti pryč. Nepřemýšlejte u toho, jen to udělejte. Přijměte to jako fakt. A jestli si s tím nevíte rady a přijde Vám to nereálné - napište mi. Ráda Vám s tím pomohu.

Krásný den.