FKK

Na betonu přede mnou je napsaná zkratka. FKK deset metrů vpřed. Nudisti nebo sexuální slídilové? Obojí dvojí.

Pátrám po ní. Jedu na kole podél pobřeží, zastavím v místním Riva baru, ale nemám odvahu se zeptat. Už tak je dost, že nakrátko ostříhaná blondýna přifrčí na kole, zaparkuje si ho o barový stolek a v jedenáct dopoledne si objednává pivo. „Veliko i malo?“ opáčí se sevírka. „Veliko, molim“. U barového stolku vedle sedí místní macha a mlčky pozorují s cigárem v puse a malým pressem na stole. Usměju se. Zpoza koutku očí se uvidím v zrcadle. Jsem happy. Velké pivo na stole a já usrkávám a pod mrakem vítr fouká, snad ty mraky rozežene, vždyť mělo být dneska od rána slunečno.

Tak nasedám na kolo a proplouvám pomalu mezi narůstajícími procesími lidí, se zmrzlinou v kornoutech a šatech a kérkách na ramenech. Projíždím celou pláž a končí to úzkou cestou v lese. Stoupám, z kola už musím slézt, jsou tam kameny a skály a skoro nohy mě neunesou, natož ten můj šlapací stroj. A pak v zatáčce potkávám pána a paní a usmíváme se na sebe. „Kdepak, tady nudi nenajdete, ale když se dáte nazpátek, tak asi šest kilometrů, najdete ji. My už sem jezdíme dvacet let, jsou tam malé pláže a kameny, neminete to.“ Usmívají se na mě, já se střelhbitě otáčím a ujíždím zpocená, pod mraky slunce je venku, uháním na pláž, kde ze sebe shodím šaty a vlítnu do vln.

Nedokážu si představit koupání oblečená. Nejdřív jsem to brala jako sexuální zpestření, ale postupně mi to začalo připadat úplně normální. Být nahá. Tak normální, že bych si klidně dokázala představit, že by lidé chodili nazí po ulicích, v metru, v tramvajích, prostě by se svlíkli a nechali ta svoje těla svobodně žít. Jenže. Je to jako s vykáním. Těžko při vykání někomu řeknete vole. Těžko někomu oblečenému koukáte mezi nohy. Nahé tělo k tomu svádí.

Našla jsem si místo na skále, moje místo na skále. Ha, schody přímo do moře, mezi skalisky. Uvelebila jsem se na ploše nad nimi a jen co jsem rozkládala ručník, už tam byl. Kluk. Takový mladý kluk s uličnickým výrazem a ploutvemi v ruce. Mlčky jsme se na sebe podívali, roztáhla jsem ručník, svlékla se do naha a natáhla se na slunce. Jaké svoboda. Nebýt tam toho kluka. Naivně jsem si myslela, že ho svou nahotou vyženu, že se posune. Ano, posunul se blíž ke mně, stáhnul si plavky a seděl asi půl metru ode mě a díval se mi do OČÍ. „Odkud jsi?“ „Z Prahy“. „Tak to můžeme mluvit česky, já jsem z Bratislavy“, odpověděl a sáhnul si mezi nohy. Udělalo se mi horko. V ruce svíral mohutný vzrušený úd. Byl krásný. Polilo mě úplné horko. „Nevím, čím to je, ale nejde to zastavit – sedneš si na mě?“ Usmála jsem se na něj a zavřela jsem oči. Do večera jsem nemyslela na nic jiného. Kluk skočil do vody a odplaval.

A dneska další a další, co půl hodiny. Někteří jsou smělí, jiní nesmělí, někteří se ještě podivují, jak to, že mi přijde divné, že se muži dívají, když jsem na FKK. Jeden Němec byl tak neodbytný, že jsem na něj začala křičet, ať zmizí, a čím víc jsem křičela, tím víc byl vzrušenej. Nešlo se nedívat. A hrozně se divil, že mě to nebaví, že chci soukromí, vždyť přece dívat se na nahé tělo je tak krásné. Budu to brát asi vážně. Jen tak přemýšlím, co v překladu to FKK vlastně znamená. Napadá mě spousta slov… Mé tělo je krásné.