Jižní Amerikou na kole - 15. den - Nastal čas odjezdu z civilizace.
Projel sem chudinskou čtvrti přímo k jedné z místních atrakcí - ke hřbitovu vlaků. Na nekonečné planině byly poházeny parní lokomotivy a vagóny, aby dělaly posmrtně kulisu turistům z celého světa. Mé srdce nádražáka drželo minutu ticha... i když, to sem přehnal. Prostě sem to blejsknul, jednu parní bobinu sem poplácal a razil dál.
Čekala mne dlouhá štreka do Rio Grande. Ještě na hotelu stáhnul sem si z netu pojednání od nějakého američana o kvalitě cesty a o rozmístění vesnic ve směru Uyuni - Chile. Byl jsem tedy vybaven informacemi pro dvoudenní cestu. Příšerně nudná krajina a nekonečné vzdálenosti mne nutily šlápnout mocněji do pedálu, abych po sedmdesáti kilometrech dojel k odbočce na Rio Grande. Bylo mi divné, že širší cesta pokračuje dál, zatímco mezistátní se stává kvalitně odrbanou polňačkou. Řidic čůrající na své přední kolo mi potvrdil, že je to tak správně - tudíž sem vyrazil.
Začal jeden z největších bojů v rámci mé cyklistiky. Cesta se proměnila v peklo bez aut, civilizace, značení. Povrch byl něco tak strašného, že sem mezi roletami lítal z leva do prava, zkoušel to mimo cestu... no nic nepomáhalo. Přidal se silný protivítr a moje rychlost se pohybovala mezi osmičkou a desítkou. Do Rio Grande chybělo 30km, no vědomí, že tahle cesta má 250km po hranice s Chile mne dovádělo k šílenství. Znovu a znovu sem držel ve vichru papír se zápisky onoho američana, který psal, že cesta má dobrý, občas hrbatý povrch a že v Rio Grande je ubytování a spousta obchodů. Buď byl američan na drogách, nebo měl zálusk svými informacemi vyvraždit půlku cyklosvěta.
Zatímco já padal po dvacáté v písečných závějích a roletách, udělalo se nade mnou černo a já dál maximum do toho, abych dorazil do Rio Grande, takřka za minutu dvanáct. Zvedal se uragán a blesky lítaly zleva do prava. Zastavil sem u party zedníků a optal se na ubytování. Tahle otázka pobavila zedníky, vesnici a zřejmě i boha, neboť na chvilku přestalo foukat. Ani ubytování, ani jídlo, nic nic, zhola nic a ještě navrch ujištění, že cesta má v dalším úseku ještě horší kvalitu.
Sedl sem si na bobek a nechal se olizovat místním psem. Pro zahnání hladu, začal sem olizovat i já psa, což přimělo jednoho ze zedníků aby sehnal místního bose a ten mi předal klíč od jedné malé obecní cimry. Zedník se jmenoval Louis a pozval mne k nim na večeři, čímž počala mít tragická návštěva Rio Grande pozitivní nádech. Načesal sem v cimře patku, navoňal se a vyrazil k Louisovi na večeři. Jelikož byl Louis student a mluvil anglicky, byl z toho mega večer, plný jídla a pití. Venku lilo a já byl v sedmém nebi. Když mi Louis nabídnul svezení pro zítřejší den o dvacet kilometrů na korbě dodávky, skákal sem štěstím do stropu. Každý centimetr téhle cesty byl prokletí, pánbůh zaplať za dvacet kilometrů na korbě auta.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 51. - 53.den
Vstával jsem časně .. a takzvaným "huhu" stylem, neboli - byl jsem značně vyhukaný. Po celý proces usínání jsem tělo přesvědčoval, že ráno vyrazíme brzy vstříc lodi... a při nočním čůrání proti vichru jsem o tom ujišťoval sám sebe. Huhu jsem tedy rychle vyrazil ze stanu a rychle zase zalezl. Venku se totiž ženili čerti. Teď pozor! To je takové pořekadlo ohledně špatného počasí. Nerad bych, aby si někdo.. třeba z Prahy.. myslel, že byla před mým stanem svatba a že jsem tím pádem strávil půl dne na veselce.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 48. - 50.den
Déšť mi šustil o stan.. ..no nebyl to déšť, bylo to jen takové lechtání. Už jsem se bál, že začíná obávaná plískanice a chujovo, které se má vynořit za každým rohem. Zapelešil jsem se tedy do neskutečně teplého spacáku, kvůli kterému povraždili snad dvě generace hus a podřimoval, dokud slunce kolem deváté ranní nešimralo. Takhle mi to radili místní. Počasí je tu natolik ošidné, že když si myslíš, že to stojí za prd.. tak dělej co zrovna děláš a zůstaň kde zrovna jsi... ono to přejde. Ještě že tohle pořekadlo neznají u nás doma. Většina chlapů by zůstala v hospodě, být by se na ně pouze vysrala moucha.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 45. - 47.den
Ihned po probuzení.. ..vyčuraní, snězení oplatku a poleptání žaludku jahodovým sirupem zahlásilo moje tělo stav nouze, neboli potřebu odpočinku. Nedbal jsem výstrah a vyrazil na krátkou čtyřicetikilometrovou etapu do města Coyhaique, které je vlastně hlavním městem zdejší Patagonie. Tahle v uvozovkách krátká etapa mi ale vzala poslední zbytky sil. Motal jsem se po cestě jako opilec, byl jsem sám na sebe protivnej.. což je vlastně div světa a očima jsem připisoval kilometry. Ty se připisovaly opravdu skvěle, neboť cesta vedla pořád nahoru a já si tak poklusem hlemýždě mohl prohlížet malebnou krajinu. Alespoň že tak.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 42. - 44.den
Rozpolcená a přerušená dřímota u dědečka na statku.. ..měla za následek dnešní celodenní únavu, kdy tělo před každým kopcem zvedalo červený prapor a hlásilo stav nouze. Důvodem přerušeného spaní byl náhlý ruch kolem mého stanu uprostřed široširé tmy. Když jsem vykouknul ven, stáli před stanem dva. Beran a pes.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 41. den - Dnešní etapa měla být ..
.. ultra důležitou, chyběl mi jen osmdesáti kilometrový úsek, abych se napojil na svoji cestu snů, na cestu, kvůli které jsem vůbec do této řiti vyrazil.... Carretera Austral, neboli cesta odnikud nikam v posledním ráji světa. Myšlenka, že dnes stanu na téhle šotolinové a kopcovité potvoře mě motivovala natolik, že jsem ani neposnídal. Nacpal jsem si plnou hubu sušenek a vyrazil do prachu cesty. Většinu kilometrů jsem měl vedle sebe řeku Futaleufu, neboli Futu, neboli Fú. Takhle ji tady říkají všichni a většina z těch, kteří se odvážili ji sjet na raftu se u vyslovení jména Fú navíc ukloní. Měl jsem to štěstí prodrat se lesem do míst, kde má řeka tu největší obtížnost a slyšet řev chlapů..., kterak sjížděli peřejemi na raftu. Nevím jestli řvali zděšením, nebo štěstím, že to mají za sebou... ale já byl rád, že jsem na cestě a ne ve člunu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Prodej bytu 5+kk se zahradou a bazénem, Litovel, Nová Ves
Litovel, okres Olomouc
3 690 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x