Život je nezdravý

Nevystihuje právě tenhle slogan i váš pocit ze všech možných informací o jídle, potravinách, jejich rizicích a přednostech? Zaručených a těch nejvhodnějších a nejzdravějších dietních doporučení, co jíst a co ne, už bylo sepsáno na kilometry. Čím déle jsem na světě, tím více mi z toho vychází to nejjednodušší pravidlo: nejlepší je jíst všechno.

Dostatečně pestrá a rozmanitá strava zajistí, že se člověk snáze vyhne omylům vlastním i všeobecně rozšířeným, neb si dnes už nemůžete být prostě jisti, že nějaká potravina je zdravá a jiná škodí. Každý člověk ve středním věku musel zažít takových kampaní se zcela opačným znamínkem několik. Jako příklad snad jen kojenecká výživa, vajíčka, sója, čokoláda. Nedávno jsem si se zájmem přečetla o všeobecné prospěšnosti kávy či znovu o nezbytnosti pití určitého množství červeného vína denně.

Ještě lepší bude, když si většinu jídel připravíte doma co možná ze základních surovin, čímž podstatně snížíte podíl přidaných látek všeho druhu. Ale o tom jsem už něco psala dříve zde, zde, zde, zde

Pestrost zaručí i to, že strava bude vyvážená co do obsahu živin. Každé stravovací "náboženství", tedy zákaz nějakých potravin, má svá úskalí. Zato pestrost stačí na pokrytí všech látek, které člověk potřebuje. Je prakticky zbytečné to dohánět nějakými výživovými doplňky, jejichž prodej je nejprospěšnější jejich výrobcům (a distributorům), nikoli snaživým polykačům tabletek...

Krom některých z nás, co máme vaření jako koníčka a zábavu, nemá ani smysl se jídlem nadmíru zaobírat, bádat o jeho účincích kladných i záporných - kroutím hlavou nad mladšími matkami, které řeší tu jedno či druhé, co je škodlivější, která nová éčka jsou na indexu a lamentují nad babičkami, podstrkujícími dětem sladkosti z továrny, aby jim pak dovolily jíst, co samy chtějí.

Vše se svádí na školní jídelny před pomalu 30 lety, ale ty mohly ovlivit už jen generace dnešních čtyřicátníků a starší, čili takové ty neurčité generace babiček...paradox, že? Je to takový folklór (nebo vlastnost naší psýchy), tvrdit, že dříve bylo všechno lepší - ale to už tak v době mládí a zdraví bývá...se vzpomínkami to tak chodí.

Leč zpět k tématu: u nás doma se i tehdy vařilo, i když třeba ve všední den byly teplé večeře málokdy. O víkendu, prázdninách a svátcích jsem měla dost příležitostí okouknout, jak to má fungovat. Z důvodů vynucené šetrnosti i menší nabídky se taky s jídlem muselo lépe hospodařit - čísla, že se nejméně polovina nakoupeného jídla vyhodí, jsou mi nepochopitelná. Tedy vysvětluje to, proč jsme nehladověli, když byla na celém sídlišti jedna malá "sámoška", a nyní pomalu nestačí dva či tři velké hypáče. Ta čísla se týkala Česka, ne světového průměru, kde se blíží třem čtvrtinám - jistě, občas se něco vyhodit musí, vše asi uhlídat nejde, ale přece devizou dobré hospodyně vždy bylo i dobré hospodaření, umět si provoz trochu naplánovat, odhadnout, jak dlouho nakoupené vydrží, kdy ho stihnu zpracovat, kdy sníst... nesváděla bych vše na účinný marketing a podbízivou reklamu, podstrkávající nám velká výhodná balení.

V souvislosti s  nedávnými svátky mě totiž taky míchá, jak se "hospodaří" s vánočním cukrovím, a do toho nás snad reklama úplně nenutí: nejprve se s vynaložením mnoha sil napeče kvantum nepříliš dobrého cukroví  s použitím nepříliš dobrých receptů, podobajících se navzájem jak pověstná vejce. Těch v nich ale taky moc není...  Recepty vznikly nejspíš v dobách nouze - čím víc mouky a cukru, tím líp. Pak zas kdekdo cukroví nabízí dál s tím, že to doma nikdo nechce, ze slušnosti si někdo vezme kousek a dost. Zbytek putuje tajně do koše... Výjimek není moc.

A to je i ta poslední podmínka, na kterou by se nemělo zapomínat: zdravý rozum, vlastní úsudek. Nestačí mít k ruce přehršel informací. Musí se vybrat ty důležitější, ověřit jejich věrohodnost, posoudit vzájemné vztahy a použít ty nejvhodnější... dojdete-li k výsledku, že život je nezdravý, evidentně někde nastala chyba.