Kdo čeká čtení o slivovici, nedočká se. Švestky jsem zkusila v jiných skupenstvích. A bez aditiv.
Švestky jsou nyní k mání spíš z teplejších krajů, kde zrají teď. Jejich sezóna není dlouhá. Už se mi v předchozích asi dvou letech totiž stalo, že jsem nad švestkami uprostřed léta mávla rukou, co jako teď s nimi... a potom už jsem o žádnou ani nezavadila.
Chuť švestkového koláče aspoň v sezóně si však nemůžu nechat ujít. Dělám ho na různé způsoby, ale drobenka chybět nesmí. Těsto křehké nebo "cukrářské" s droždím, kynuté méně často.
Taky od vyzkoušení před několika lety nezapomínám připravit kuře nebo vepřové na švestkách - v zimě používám sušené, ale z čerstvých je to zas trochu jiná chuť.
Dala jsem jich docela hodně, plnou misku o průměru 14 centimetrů. K tomu jedno rozporcované kuře, které jsme osolila, opepřila a opekla na másle s olejem. Pak je šikovnější maso vyndat, orestovat cibuli a česnek, přidat k nim švestky a maso vrátit zpátky. Dala jsem dvě naťové cibulky a jednu menší a tři stroužky česneku překrojené napůl. Podlila jsem trochu vodou, to záleží na šťavnatosti švestek. Když se rozvařily, což bylo brzy, přisolila jsem, přisladila, ale přidala jsem i dvě lžíce povidel. Šťávu jsem ještě zahustila rozdrobeným perníkem, stačí 2-3 lžíce. Aby se chutě zharmonizovaly, je dobré nechat vše pomalu bublat ještě aspoň půl hodinky - maso se nemá rozpadnout. Nechat omáčku proležet do dalšího dne je ideální postup.
Jako příloha posloužily šišky s tvarohem - do těsta na ně jsem dala 250 g strouhaných vařených brambor, 500 g měkkého tvarohu, asi 220 g hrubé mouky, 1 vejce, sůl. Vaří se krátce a dobře drží tvar. Ze stejného těsta, jen maličko tužšího, lze dobře udělat i švestkové knedlíky, to je ale náhodička... Poměr brambor a tvarohu jsem vyzkoušela měnit v prospěch jedněch i druhého, kupodivu výsledek mě vždy příjemně překvapil! Jen nesmí být moc mouky.
Studená švestková omáčka nebo čatní se může udělat z čerstvých, mražených nebo zavařených švestek - půlek bez cukru a vody. Tu můžu připravit kdykoli. Dala jsem si nějaké vypeckované švestky i zmrazit. Stačí pak promixovat a ochutit česnekem, pepřem, solí, povařit a nechat uležet. Chutná ke stejku i k uzenému nebo tlačence.
Povidla jsem si ale konečně zas letos zkusila. Lákala mě ta bez cukru, na to jsem však měla švestky málo sladké. Po teoretické přípravě na netu jsem se pustila do povidel bez míchání, recept se opakuje všude téměř stejný: na 6 kg vypeckovaných švestek se přidá 1 kg cukru a 1/4 l octa. Dělala jsem z půlky množství. Zkusila jsem pro lepší chuť přidat pár pecek.
Nechala jsem švestky s cukrem a octem přes den odstát a večer začala vařit - když bublaly, odkryté jsem vařila hodinu, pak přikryla a zmírnila plamen. Vařila jsem ještě hodinu a půl a odolala pokušení zamíchat.
Rozvařené švestky pořád připomínaly spíš kompot - promixovala jsem je v naději, že tím vaření urychlím. Samozřejmě hned po prvním spuštění tyčáku jsem si vzpomněla na ty pecky! Dalo mi dost práce je "ulovit", asi by bylo lepší dát je do gázy nebo čajového zavíracího sítka - nebo se na ně vykašlat, zlobila jsem se sama na sebe. Dovařila jsem povidla dohusta - to se snadno napíše, ale trvalo to ještě další tři a půl hodiny, než směs v hrnci začala připomínat povidla a ne švestkové pyré. Povidla se řídí časem jiných století, v tom jsou zcela konzervativní, vyžadují svůj čas. Nic se vylepšovat nebude!
Objem se musí zmenšit ideálně až na třetinu - ne o třetinu, jak jsem doufala, že by mohlo stačit, a mám vyzkoušené z pomerančové marmelády. Míchala jsem už častěji a nakonec přidala trochu skořice.
Naplnila jsem povidla do sklenic - centimetr pod okraj. Rum jsem vynechala. Další den jsem je totiž pro jistotu zasterilovala (asi 10 minut), to by jeho konzervační schopnosti stejně vyrušilo. Obsah skleniček skutečně představoval třetinu proti objemu vyloupaných švestek. Na povidlech se zkrátka nic neurychlí. Občas někde ve skanzenu ukazují důmyslná zařízení našich předků - povidla míchal vodní pohon a na jejich hlídání byly služby dnem i nocí.
