"Já už nevím, co mám furt vařit, " postěžuje si každou chvíli některá z žen i v mém okolí, "co mám porád vymejšlet, aby mi to jedli?" I já si vzpomenu na podobné situace, ale co mě vaření chytlo jako koníček spolu s psaním a focením na blog, nevím, co mám vařit dříve. Nabízím tip: zkuste obměňovat jídelníček od příloh.
A už v okamžiku, kdy jsem se nad tím zamyslela, jsem zjistila, že příloh, na které bych ráda upozornila, bude mnohem více než na jeden článek, proto ta jednička v názvu - zatím jsem si naplánovala tři pokračování, ale nebudou za sebou.
Snad nemají všichni doma tak vyhraněné strávníky, jako byl jeden vědeký pracovník, o němž jsem slyšela vyprávět. Vyžadoval po manželce, rovněž vědkyni, stále a pouze jen knedlíky. Vysvětlil jí to následovně: rýže je pro slony - těstoviny pro Taliány - po bramborách zebou nohy. Pozoruhodné na tom je i to, jak malý byl celý sortiment příloh, které vzal v úvahu. Pro takhle silně konzervativní osobu bych vařila nerada. Vybrala jsem ze svého repertoáru první tři přílohy, snad trochu zajímavější.
Noky
Noky vešly do povědomí díky Pelíškům. Znám i pár rodin, kde se vaří. Jsou o hodně jednodušší než knedlíky a dají se připravit dost rychle. Na 2-3 porce stačí třeba i v robotu smíchat lžíci másla, 1-2 žloutky, 250 ml mléka a 250 g hrubé mouky, lžičku soli, a už můžeme do vařící osolené vody lžící vykrajovat noky. Vaří se krátce, podle velikosti kolem pěti minut. Recept mám z Úsporné zlaté kuchařky Anuše Kejřové. Nedávno jsem našla založený ve svých poznámkách ještě jiný, pochází ze Severu. Dává se do něj celé vejce a žádné máslo, obávám se, že takové noky budou poněkud tužší. Tyhle s máslem chutnají moc dobře.
Svítek
Je-li chuť na přílohu lehkou, měkkou a ještě opečenou a také rychle hotovou, volím krupicový svítek. Na porci počítám jedno vejce a 40 g krupice. V menší misce jen promíchám a trochu osolím. Na kousku tuku opeču velký silný lívanec, raději pomalu a po obou stranách. Dám vařit vodu, svítek navrch posolím a bublající vodou zaliju pánev až po okraj, přiklopím poličkou a pomalu vařím, až se všechna voda vsákne a odpaří. Když není svítek dost měkký i uprostřed, obrátím ho opatrně a ještě trochu vody přidám. Hotový krájím na dílky.
Pečená zelenina - zimní
Dokud ještě není nová zelenina, využije se dobře ta zimní kořenová jako příloha. Kombinuju různé druhy: brambory, mrkev, petržel, červenou řepu, dýně, cibuli, česnek. Brambor je možno dát větší podíl, výraznějšího druhu zase menší. Mkěčí a letní druhy zeleniny s mrkví a celerem nemíchám, k upečení potřebují jinou dobu. Cibuli krájím na větší kusy. Nejvíc práce dá vše nakrájet na stejnoměrné kousky. Dělají se malé, centimetrové, aby byly dříve měkké. Viděla jsem kdysi v televizním vaření Delie Smith i kusy velké, kolem 4-5 centimetrů. Moje jsou asi dvoucentimetrové. S výhodou si zeleninu můžeme nakrájet třeba večer den předem. Osolenou, opepřenou a s lžící oleje ji necháme v zakryté míse či v sáčku proležet v ledničce do druhého dne, kdy ji jen vysypeme na plech a upečeme při 200 stupních. Trvá to tak 40 minut - během pečení se o ni moc starat nemusíme. Stupeň "vypečenosti" ať si každý vybere sám, mám ráda, když hrany zeleniny a cibule jsou dohněda.
K výraznějším přílohám můžeme předložit maso s přírodní šťávou či s omáčkou. Noky jsem naposleddy podávala s jazykem v černé omáčce (s povidly, vínem a perníkem), ke svítku bylo kuře s lehkou šťávou s kapary a smetanou, k zelenině skvěle chutná třeba přírodní dušená kližka.
