Jak se vzduch k jaru oteplí, odhazujeme přítěž zimního oblečení a spolu s tím můžou přijít i chutě na čerstvou, odlehčenou stravu, něco zeleninového. Je to bohužel v době, kdy ještě nic z domácích zdrojů nestihlo vyrůst, ani bylinky. Sáhla jsem proto po muškátové dýni, uložené na skříni, ale místo k lehkému zeleninovému pokrmu jsem se nakonec dostala k smetanové omáčce.
Jaroslava Kadlasová
Omáčka z dýně je přece jen lehčí než svíčková, a tak pokročilé jaro ještě není, aby se nedala konzumovat, je totiž hodně dobrá. Můžu-li doporučit nějaký recept, který bude poživatelný i jako dýňová premiéra či zkouška, je to rozhodně tahle dýňová omáčka. Vícero strávníků již se pro dýni v této podobě nadchlo. Recept jsem si upravila podle loňského receptu Dity P.
Dýně mi chutná více pečená než vařená. I na pyré, které je základem pro mnohé dýňové recepty, je lepší dýni upéci, protože se tak snáze zbaví slupky. Nejdříve poloviny dýně vydlabu lžicí a nakrájené měsíčky rozložím slupkou na suchý plech a upeču doměkka. Jak to poznat? Stačí do dužiny bodnout nožem. Upečení trvá tak 3/4 hodiny. Změklou dužinu stačí ze slupky seškrábnout a umixovat tyčovým mixérem. Jen hokkaidó je jednodušší uvařit pokrájenou na kostky, protože se může umixovat i se slupkou.
Dýně mě baví jako zajímavý objekt "mimouměleckého estetična", svou variací barev i tvarů mnohdy překvapují. Z kuchyňského hlediska mě nadchla právě jejich snadná skladovatelnost - první rok jsem je měla v chladu a vlhku, a zkazily se. Pak už vždy nahoře na lince, a vydržely celou zimu bez úhony. Tedy krom jednoho nepřizpůsobivého kusu, který se náhle začal kazit - přece jen je třeba občasná kontrola, zda se neobjevil na slupce nějaký podezřelý flíček. Zkoušela jsem dýňové pyré i mrazit a zavařovat, ale je to zbytečné, lepší je uchovat si pár kousků pěkně v teple a suchu čerstvé. Komu se nechce dýni přechovávat, může si ji asi tak poslední dva roky celoročně koupit i v super-hyper.
Dýňová omáčka patří k snazším receptům: připravím si dýňové pyré, stačí tak z poloviny dýně. Druhou půlku použiju na polévku nebo na dýňový koláč či chleba. Většinou totiž dělám pyré z celé dýně, leda bych chtěla pokráíhenou dýni na měsíčky péci třeba s rozmarýnem.
Vyzkoušela jsem omáčku na víc druhů masa, hovězí, vepřové, kuřecí a krůtí, ani s králíkem a telecím by nebyl žádný problém. Maso stačí běžným způsobem udusit. Pepř a sůl na ochucení stačí, pak porce masa prudce opeču na troše oleje s máslem, přidám cibuli a česnek, podliju a dusím přikryté doměkka. Maso ze šťávy vyndám, přidám dýňové pyré - asi dvě velké vrchovaté lžíce na porci. K tomu trochu vody kvůli konzistenci. Omáčku dokončím přidáním smetany. Ideální je taková, která obsahuje 20% a víc tuku, i přes 30%. Mám potvrzeno od šéfkuchařů, že dvanáctiprocentní tzv. smetana na vaření se akorát spolehlivě srazí - jestli ji používáte, přestaňte vinit ze zdrclé omáčky své kuchařské (ne)schopnosti a použijte výživnější smetanu nebo jen obyčejné mléko. Smetany stačí dát na 4 porce 200 ml a omáčku dosolit.
Jako každá zeleninová omáčka chutná i dýňová ještě lépe druhý den, když se proleží. Navyšovat počet ingrediencí je zbytečné, ta jednoduchá kombinace je právě geniální - a to mě na tom baví.
K smetanové omáčce skvěle ladí dobré těstoviny větších tvarů, knedlík i rýže.
