Mýty kolem jídla se drží velice úporně, i když už pro ně nejsou žádné důvody. Proč leta věříme kdysi dávno prosazovaným poučkám, které už byly dávno vyvráceny? Taková setrvačnost je spíše výrazem naší pohodlnosti a neochoty si hledat a ověřovat nové informace. Tyto tendence zesiluje i dnešní neurotická ustrašenost a obavy snad ze všeho.
Ke své škodě je člověk už takový. A tvůrci reklamy to vědí.
Vždyť jak jinak by stále mohlo být opakováno ono tvrzení, často se objevující i u zcela nových receptů a návodů, že ovoce a zelenina nesmí přijít do styku s kovem?
Ano, nesmí, pokud to ale není NEREZ. Jelikož nerez se používá minimálně 50 let, je s podivem, že se tento mýtus stále drží. Máte snad vy doma k běžnému použití nějaký takový nůž, co reziví? Plechovou misku? Těžko. Přesto výrobci keramických nožů na tom postavili svou kampaň a na setrvačnosti uvažování spotřebitelů báječně vydělali. Krom toho jsem se dočetla, že při krájení je narušena tak malá plocha dané suroviny, že k žádnému měřitelnému zničení vitamínů nemůže vůbec dojít.
Nejznámější je dosud živý mýtus, že špenát obsahuje velké množství železa, desetkát větší než jiná listová zelenina. Drží se už od roku 1870! Říkalo se, že to jen asistent spletl desetinnou čárku, četla jsem i o tom, že k měření byl použitý sušený špenát. Mýtus ještě potvrdil Pepek námořník v 30. letech, kterému po špenátu rostly svaly. Ač chyba byla odhalena již v roce 1937, pravda o špenátu stále není samozřejmostí.
Dalším mýtem byl zákaz používat kůru citrusů kvůli ošetření pesticidy. Avšak v EU je toto zakázáno již od roku 2005 a citrusy se ošetřují jen vosky a pryskyřicemi. Podle Dtestu z 8/2013 byla kůra nakoupených citrusů nezávadná. Krom toho se jí běžně použije tak malé množství, že ani to by zdraví člověka neohrozilo. Můžeme si tedy vařit marmeládu a používat kůru do pečiva a nápojů bez obav.
Nově se mluví o závislosti na vodě – nalévat se vodou přišlo i u nás postupně do módy. Jak se nyní prokazuje, na zdraví to může mít vliv i škodlivý, blahodárné účinky nebyly prokázány. Ani na pleť nemá nadměrné pití vody vliv. Ledviny zatěžuje každý velký objem. Za masivní masáží spotřebitelů stojí opět výrobci balené vody. Již několik let se rozvíjí i hnutí za kohoutkovou vodu, protože minimálně v Česku má stejné nebo lepší parametry než balená.
Hodně častým je omílané heslo, že káva odvodňuje. V podstatě je to právě naopak, káva tělo hydratuje, dokonce i zvyšuje hladinu antioxidantů v krvi až na několik hodin. Neměli bychom ale pít více než tři šálky denně. Více o kávě ve starším článku.
Traduje se, že hnědá vejce jsou zdravější než bílá. Avšak barva skořápky nemá žádný vliv na kvalitu vejce, ba ani na jeho chuť. Určuje ji barva slepic, nikoli složení krmiva. Tenhle zjevný výmysl udivuje asi každého, kdo nějaké slepice v životě viděl. Není pravdou ani to, že bílá vejce mají slabší skořápku než hnědá. Ošálit se nesmíme dát ani barvou žloutku – nemusí být sytě zabarvený jen přídavkem zeleného krmení. Hodně se mluví i o biovejcích, volném chovu a podobně, ale jak jsem sledovala v testech, změřené hodnoty ukazují, že na způsobu chovu nesejde. Složení cholesterolu je ve vejcích naopak příznivé, proto konzumace 1-2 vajec denně se naopak nově spíše doporučuje i kvůli obsahu luteinu a omega-3 kyselin, kterých je v naší stravě málo.
Už vás někdo přesvědčoval, že potřebujete odkyselit organismus? U zdravého člověka nemá charakter potraviny vliv na acido-alkalickou rovnováhu. Naštěstí. Pokud by se váím to povedlo a acidita organismu se snížila, má to za následek jediné - smrt. Měření pH moči nevypovídá nic o hodnotách uvnitř těla, nýbrž právě jejím vylučováním se (mimo jiné mechanismy) acido-alkalická rovnováha v těle udržuje. Pomeranče a jiné "kyselé" ovoce a džusy představují významný zdroj vitaminu C a dalších živin. Představa, že se tváříte kysele kvůli jejich konzumaci, je (mírně řečeno) naivní.
Také se rádi vymlouváte, že děti jsou příliš divoké z cukru? Podle seriózních výzkumů to není pravda. Chování dětí, které konzumovaly více cukru, a těch, které dostávaly placebo, žádné rozdíly nevykázalo, a to ani u hyperaktivních dětí. Naopak cukr u nich zvýšil koncentraci i výsledky paměťových testů ( Critical Reviews in Food Science and Nutrition, Biological Psychology). Spíše se ukazuje, že nezvladatelné děti jsou výsledkem slabé a nedůsledné (ne)výchovy.
Potěší mě, když o nějaké podobné demýtizaci čtu, a protože setrvačnost má hluboké kořínky, považuju za užitečné to stále připomínat. Jaké další mýty o potravinách jste odhalili vy?
