Tak nějak se to dneska říká, když chcete dát najevo, že jste IN, co se životního stylu týče. V podstatě jde o starobylý princip, znamená držet se osvědčených cyklů střídání svátků a všedních dnů, jak se postupně vyvíjely nejspíš už někdy od neolitu.
Jistě, svátky, zábavy a hodování jsou populární v každé době, ale pokud je nestřídají také všední období, splyne nám vše do jednoho velkého pestrého zmatku a nakonec nevíme, čí jsme - jen si vzpomeňme na přesun všeho vánočního veselí už do celého podzimu a aventu. Na hluchá období ještě obchodníci vymýšlejí další nové a víceméně umělé oslavy, ostatně dříve to vymýšleli zas jiní páni. Místo období klidu pracujeme pořád a často i o víkendech.
Když se ale podíváme na koloběh liturgického roku, navazujícího na ty mnohem starší zvyklosti, zcela logické návaznosti tam najdeme. Přes léto se pracovalo, pak hodovalo, postilo, znovu v zimě hodovalo, zas postilo, hodovalo a znova pracovalo. Rytmus určovala příroda - v zimě se plít nemohlo, nebylo co, a hotovo. Teď pořád něco stíháme, rychleji a rychleji, ale nikdy čas nedoženeme a vždycky se může říct, že něco mělo být už včera a tohle raději dnes než zítra.
A tak se mi zdá postní období šikovné i dnes. Začít s dietami hned v lednu? Nesmysl, to je na řadě masopust. Zato nyní, v předjaří, je nejspíš nejvhodnější doba pro zdravou stravu, bez těžkého masa (uzenin), smažených pokrmů, tuků. Církevní půst je určen jen dospělým od 16 do 60 let a ještě se někde drží jen ve všední dny.
To už by jako určité omezení, které je hlavním smyslem půstu, mohlo být obecněji průchodné, i když každé omezování je pramálo přitažlivé a jako marketinkový nástroj samozřejmě těžko použitelné. Představa, jak reklama nutí konzumenty méně konzumovat, je docela zábavná...
Že je přesto dodržování půstu v mnoha zemích živé, mě přesvědčil jídelní lístek v pražském Café Louvre, hojně navštěvovaném turisty. Nabízel tato speciální postní jídla:
Dříve se jedlo na venkově hodně brambor, zelí, luštěnin i ryb. Vařily se postní polévky, o nichž nechyběl oddíl v žádné kuchařce. To byly polévky z vody místo z vývaru, zato dochucené máslem, často zahuštěné žloutky a smetanou. Podle sezóny se zařazovaly do jídelníčku i jarní bylinky včetně kopru. Jedly se i pokrmy z raků, hub a vajec. V měšťanských domácnostech rozhodně nevypadal postní jídelníček jako nějaká extra zdravá výživa dle dnešních měřítek, ale určité omezení tam bylo.
Nabízím proto v současném období zkusit zařadit více "postních" jídel. Co jsem vařila já? Dýňovou polévku, orestovanu zeleninu - pórek, cuketu a rajčata s rýží, opečenou kukuřici, kyselo z kvásku, nudle s konzervovaným tuňákem neb se žampiony, šišky s mákem, špenátový koláč...
Velikonoční menu si zatím můžeme dobře promyslet a hlavně se včas rozhodnout, kdy co upéci. Štola s vínem potřebuje na proležení plné dva týdny, tak na ni bude čas již kolem 15. března, štole tvarohové stačí proležení asi týdenní. Perníčky mají být měkké, provlhlé, ne tvrdé - krom toho potřebuje těsto odležet, to má nejvyšší čas hned teď. Když perníčky spojíme povidlovodrobečkovou nádivkou, bude jim stačit na odležení týden. Někde se pečou i další druhy pečiva, stejného jako na Vánoce, jinde jen kynuté jidáše nebo mazance a věnce.
