Jako ...... košule

Za svůj život vezdejší jsem tak nějak už pochopil , že tu jsme my pro politiky a ne oni pro nás. Platilo to před listopadem a platí to násobně i po něm. Před listopadem politikům stačila moc a noviny: Dnes chtějí mít všechno.

V dějepise nás učili, že dobou dohledatelné dějiny Evropy dělíme na tzv. epochy. Po středověku přišla renesance a pak něco čemu říkáme novověk. Já mám za to, že jmenované epochy spojovala jedna věc a to bylo dodržování pravidel – pravidel vycházejících z křesťanské podstaty. Pokud to vezmu jako pravdu, tak pak musím dojít k tomu, že již novověk nežijeme. Je otázkou co žijeme, ale k tomu se dostaneme později.

Nemám zde potřebu cupovat Andreje za jeho stávající eskapádu s dětmi, jelikož ten člověk se cupuje sám. Jak říkal můj velitele na vojně npor.Valach v Žatci : „ já tu ljetam ako kokot až sa stretávám „ a následovala výčitka k chování jeho okolí, které se mu nelíbili, či mu nebylo dobré do krámu. Vždy když premiér něco obhajuje , omlouvá či vysvětluje vzpomenu na toho – taky Slováka a jeho úvodní větu.

Jedná se mi o to, že dnes máme v republice nějaké Volby každý rok a každé dva roky významnější – obecní, parlamentní či krajské. Ve všech volbách kandidují venkoncem stejná politická uskupení a napříč všemi stranami i stejní kandidáti tu tam tu onde. Všichni se tak nějak znají, tak jak se znají mezi sebou v dané lokalitě stavbaři, pekaři ,drogisti, taxikáři či prodejci kol. Tak jako ty profese nemají moc rády, když se mezi ně někdo nový vměstnává, tak i politici nemají rádi, když mezi ně přichází někdo nový – neprověřený. V politice je to ještě dost umocněno tím, že ti parlamentní nemají moc rádi ty „doma“. Nejedná se až tolik o ty na úrovni obcí, protože tam je to více o práci s lidmi, než-li o té „pravé“ politické práci. I možná proto, Klaus prosadil vznik krajů, protože to je dobré odkladiště ambiciosních, které Praha nechce. To, že jim tam posílají peníze, aby spíše protekly na projekty co u Vltavy vymyslí -je věc druhá. Jde o jistý způsob kastovního rozdělení.

Výše popsané rozdělení vlivu je i základem obecné lživosti politiky, kterou bych popsal jednoduše následovně. Předseda ODS na tiskové konferenci v Praze k chování premiéra za ANO vznese plno věcných a pochopitelných argumentů, kdy premiér by jistě měl spáchat okamžitě ne politické, ale pravé harakiri. Výzva ODStup je zcela na místě. Ovšem jak to máme vnímat s opravdovostí té myšlenky my zde , kde minulý týden ta stejná ODS vstoupila do radniční koalice z ANO za poklonkování hejtmana za ANO, který stejnou ODS vzal to koalice krajské minulý rok . U obou to politické „tamtamy“ avizovaly dávno před volbami. My co politické kastování sledujeme léta nejsme až tolik překvapeni, protože víme jedno. Jednou ty mne a podruhé já tebe. Ostatně Okamura jasně dnes ukázal, že nejde o nic jiného, než o koryta rozmístěna kolem daňových výnosů. Škoda , že si volič stále méně uvědomuje, že on je tím, kdo ta korýtka chrochtajícím politikům plní.

Podle mne žijeme dobu, to slovo jsem dnes již použil – kastovní. Samozřejmě spíše v konečném významu toho slova, než-li v jeho zrození. ANO je však stranou zcela kastovní, jelikož její podstata je dána sny jejího tvůrce, které zcela naplňují kastu, která je definována výlučným postavením předsedy a lidí kolem něj, které mu ostatní strany víceméně závidí.

Ta závist a stále marné dohánění je lidově zhmotněna ve rčení, které si dosaďte jako tajemku názvu článku za které by se patřilo ve slušní společnosti omluvit, ale mám palčivou pochybnost o slušnosti společnosti ve které žiji .

Dokud se košule nevyvaří bude smrdět stále. Jak na to, to až někdy jindy.

Pěkný večer a nejen ten              Oto Kaděrka