Německo – po čem se mi nestejská

Říká se, že Němci jsou pořádkumilovní. Naivně jsem tomu věřila i přesto, že jsem měla s Germány několikrát čest už v Česku, kde se chovali tak, že o disciplinovanosti a o udržování pořádku se mluvit nedalo. No, dobře, myslela jsem si, je to určitě proto, že nejsou doma, tam by si jistě bordel nedělali. Pletla jsem se.

V Německu jsem strávila rok. Nemohlo mi tedy uniknout, ani kdyby chtělo, že Němci v podstatě na pořádek kašlou. Proč? On to tam prostě vždycky někdo uklidí. A tak se mi stávalo poměrně často, že jsem procházela parky, ve kterých se válely kelímky po večerních posezeních, dále různé papírky, sáčky… No prostě všechno, co Němcům od pazoury upadlo. Opravdu tenhle nepořádek velmi brzy někdo uklidil, jenže park nezůstal čistý dlouho. A takové krásné parky by to byly… Nedalo se v nich najít například žádné psí hovínko, takže když byl park uklizený i po lidech, mohl si člověk v klidu lehnout do trávy, aniž by riskoval, že vlítne do něčeho mazlavého, co zrovna dvakrát nevoní.

V parcích bývala velmi často také kachní jezírka. Jejich krása byla však ničena bezohledností násosků a jiných hňupů, kteří do vody házely skleněné flašky  nebo dokonce kanystry, které v jezírkách vydržely i několik měsíců, s jejich odklizením nikdo nespěchal.

A nejen to. Milovníci piva pili mok takřka všude. Po jeho vypití neváhali skleněnou flašku hodit na zem, kde se rozbila na tisíce malých kousíčků. Takového odpadu bylo všude dost, ať už v již zmiňovaných parcích, tak rovněž všude možně na chodnících, zastávkách MHD, u domů. Zatímco Němci plastové lahve zálohují a je tedy takřka nemožné najít je někde pohozené, potom skleněné flašky zálohované nejsou. Podle toho to také vypadá…

Po čem se mi opravdu nestejská, jsou opilci, kteří do sebe házeli jednu flašku za druhou a přitom nechutně krkali, a to dokonce i v autobusech nebo tramvajích, a po konzumaci nechali obal na místě, v tom lepším případě zůstala láhev celá, ale to se moc často nestávalo.

Zpočátku jsem nechápala, proč Němci záměrně za sebou nechávají takovou spoušť. Trochu mi to začalo docházet, když jsem prošla s papírkem od čokolády pomalu půl města a nenarazila ani na jeden odpadkový koš. Ono je nejspíš podle Němců prostě jednodušší se nepohodlného materiálu zbavit hned, že? Takový přístup jsem ale stejně nebyla s to pochopit doteď.

Kdyby jen to. Většina Němců se hlásí hrdě k nacionalismu. Aby nás ani nenapadlo v Německu zůstat, krmili nás na kurzech pro cizince články, které obsahovaly věty typu: „Němcům nevadí Italové, pokud na ně narazí v Itálii. Pokud jsou ale Italové v Německu, Němci je nemusí.“

Na mě osobně působili mnozí Němci arogantně. Podle jakéhosi průzkumu prý Češi řadí Němce k nejarogantnějším národům. Nelze jim však upřít, že jsou velmi ohleduplnými řidiči na silnici.

Svět není černobílý, a to se týká i Německa. Jsou zkrátka  i věci, po kterých se mi stýská a jež bych v Česku přivítala. Ale o tom někdy příště.